Rozhovor s Blankou Lomnačíkovou, místopředsedkyní ZO OSŽ Ostrava






Ahoj, můžeš se představit našim čtenářům?

   Ahoj, mé jméno je Blanka Lomnačíková, v současnosti jsem plně uvolněná pro práci v OSŽ, vedu Výbor OSŽ Cargo při PJ Ostrava a jsem místopředsedkyní ZO OSŽ Ostrava. Je mi 44 let, mám dvě dospělé děti a manžela. Bydlím v Hranicích na Moravě, ale pracovně na železnici jsem vždy spadala pod Ostravský region.

Představíš nám ostravskou organizaci OSŽ?

   Naše organizace zastupuje 1 350 zaměstnanců a 700 seniorů, v práci nám pomáhá 20 Dílenských výborů. V minulých letech se nám podařilo dát dohromady téměř všechny organizace působící na ostravsku. Nešlo o převzetí zastoupení. Uvědomili jsme si nutnost vytvořit silnou organizaci, která nechá uvolněným funkcionářům prostor pro jednání a převezme za ně agendu, která je nutná. Předsedové těchto organizací se stali členy ZV Ostrava (místopředsedy) a zároveň pracují ve Výborech OSŽ ve vztahu k zaměstnavatelům. Využívám tohoto rozhovoru k tomu, abych jim poděkovala za důvěru.

Jak jsi začínala na železnici?

   K železnici mám vztah od dětství, oba rodiče pracovali u ČSD. Takže po základní škole jsem nastoupila na školu železniční. Poté jsem začala pracovat jako tranzitér v Odrách. Pak přerušení, mateřská, jako u většiny žen. Na mateřské jsem si dálkově vystudovala střední ekonomickou školu a zpět na železnici jsem se vrátila v roce 1999 a prošla napříč různými profesemi na dráze - od výhybek, přes pokladny, dopravu a vozovou. Od roku 2009 se naplno věnuji odborové práci.

A tvoje práce v odborech?

   V odborech jsem byla organizovaná vždy. Už ani nevím přesně, kdy jsem dostala nabídku na práci v ZV v Suchdole nad Odrou, ale vzala jsem to, nejprve jako zapisovatelka, pak místopředsedkyně a nakonec předsedkyně. V té době docházelo k velké reorganizaci na ČD a ze stanic mizeli pro samé slučování přednostové a tím i naši sociální partneři. Na velký úbytek zaměstnanců snad ani nemusím poukazovat. Takže po vzoru zaměstnavatele jsme začali dávat dohromady malé ZO, aby nás zaměstnavatel nemohl přehlédnout a stále s námi počítal.

Jak vidíš současný vývoj na železnici a v odborech?

   Vývoj na železnici, nevím, zda je správné označení vývoj? Nerozumím třeba neustálému rozdělování, kdy už ani zaměstnanci nestíhají vnímat změny ve vedení společnosti, nevědí, co bude příští měsíc ani týden. Vím, že to jsou problémy celé společnosti, ale stále se poukazuje na specifikaci zaměstnanců a větší nároky na změny s ohledem na přepravu, ať už osobní nebo nákladní. A když máme specifické zaměstnance, musí se k nim společnost takto chovat.

   Je těžké vystihnout vývoj odborů, máme před sebou volební rok 2013, a to znamená pro nás, uvolněné zaměstnance především, přímou odezvu ve svých domovských základnách. A výzvu pro všechny členy nevzdávat to, přece všichni víme jaké znění má Zákoník práce a co nabízí Kolektivní smlouvy.

Jak se ti líbí myšlenka vzájemné spolupráce aktivnějších organizací OSŽ?

   Moc dobře víš, že naše spolupráce vznikla ze zvědavosti, po několika článcích a hovorech jsem byla zvědavá na situaci v Praze, Kolíně a Děčíně. Proto jsem se zúčastnila vašeho zasedání v Praze na hlavním nádraží. Odboráři měli možnost se vyjádřit, trvali na svých požadavcích ať už vůči zaměstnavateli nebo OSŽ. Myslím, že chybí společné jednání předsedů a zástupců v rámci celé OSŽ (aktivy předsedů), tím došlo k separaci problémů jednotlivých ZO. Spolupráce pro mě znamená výměnu informací a předložení společných postojů k problémům v celé síti.

Děkuji ti za tvé odpovědi.


ptala se Novobilská Alena