ZO Praha Vršovice platí za všechny své členy v plné výši pojištění za škody způsobené zaměstnavateli při výkonu zaměstnání.

Informace k pojistkám: pan Hahn Josef
mobil: 606 655 831
email: hahn@kcod.cd.cz

---

Akce již proběhlé :

---

13.5.2014 Přehrada Kamýk - druhé ohlédnutí
(klub důchodců)

Dne 13.5. se uskutečnil výlet do Kamýka nad Vltavou.V minulém čísle byl článeček a foto od paní Grimové, nyní přišel na řadu pan Polák a fotografiemi p.Štecha.


Výlet Kamýk nad Vltavou.V minulých letech jsme se zaměřili na návštěvy přehrad na Vltavské kaskádě. Zajímavá je přehrada a elektrárna v Kamýku, kde jsme byli už v loňském roce, a protože jsem chtěl aby se těchto zajímavých akcí zúčastnili i naši důchodci ze Smíchova zařadil jsem návštěvu této přehrady do plánu i v letošním roce. Autobus z Prahy Knížecí s odjezdem v 8.20hod.nás odvezl do zmíněného Kamýka, kde nás čekal průvodce a po vybavení přilbami a se seznámením základních bezpečnostních předpisů mohla poutaváí exkurze začít. Tohoto výletu se zúčastnili i aktivní zaměstnanci a po skončení exkurze a obědě bylo možno se individuelně seznámit i s okolím.

zaznamenal Petr Polák
fotografie Josef Štěch

27.-30.5.2014 Cyklistický výlet na Šumavu




obr.1: Boubínské jezírko

Dne 27.6. ráno jsem se setkala s většinou účastníků v Praze na hlavním nádraží. Celkem nás jelo 6: Pavel Čermoch, Michal Jareš, Vendulka Hasmanová, Pepa Lemberk, 'inženýr' – jehož jméno si prostě nemůžeme zapamatovat :) a moje maličkost. Docela pestré zastoupení organizačních jednotek a zaměstnavatelů.


obr.2: Chalupská slať

To, že jsem zmokla již cestou z domova na zastávku, nevěstilo nic dobrého. A skutečně. Asi až na 3 dny, kdy bylo hezky, nestálo počasí za nic. I když samozřejmě mohlo být ještě hůř... I přes nezbytná zpoždění jsme stihli všechny přestupy a kolem oběda dojeli do Zátoně zastávky, odkud to bylo k ubytování nejblíže. Penzion Pod Jilmovou skálou byl příjemný a paní domácí rovněž. Jelikož pršelo, jen jsme si dojeli do sousední Horní Vltavice nakoupit a do Lenory na obědovečeři.


obr.3: I takto může dopadnout železniční trať...

Druhý den sice taky přívětivě nebylo, ale nehodlali jsme zahálet. Po snídani jsme jeli do Vimperka, kde jsme v zámku navštívili úžasné muzeum, kde mě nejvíce zaujala vycpaná zvířata žijící na Šumavě. Mezi nimi byl sice i medvěd, ale pro pořádek – ten se již, bohužel, na Šumavě nevyskytuje. Mezi železničními zastávkami Ovesná a Černý kříž vede nejstarší naučná stezka na Šumavě: Medvědí stezka z roku 1967 a jak název napovídá, je spjatá s historií zastřelení chudáka posledního šumavského 'huňáče' 14.11. 1856. Poté jsme i chvilku poseděli v místním malém pivovaru.


obr.4: Jezerní slať

Když jsme dorazili zpátky na základnu, přestalo pršet a tak jsme konečně sedli na kola a jeli se projet k Boubínskému jezírku a na Kubovu huť, což je s nadmořskou výškou 995 m/m nejvýše položená ŽST v Čechách. Domů jsme to vzali kolem Boubínského pralesa.


obr.5: Nebýt toho prevítského broučka...na Březníku fakt nádhera

Další den bylo opět nevlídno, tak jsme si jeli prohlédnout Prachatice. Tam jsme navštívili Prachatické muzeum. Mají v něm různými způsoby zpracovanou Zlatou stezku – obchodní cestu ve středověku a další zajímavosti z kraje a rozhodně to stojí za návštěvu.


obr.6: Nejvýše položená ŽST v Čechách

30.5. už někteří z nás odjeli a zbytek, čili já s Pavlem a Michalem, jsme se mohli pustit do původního záměru – ježdění na kole, jelikož se konečně počasí umoudřilo. Tento den jsme se projeli do Německa. Jeli jsme po zrušené trati, místo které je vybudovaná cyklostezka.


obr.7: Novodobá výpravčí z Černého Kříže

Druhý den jsme už vyjeli na náročnější výlet, ale díky dobrému prozkoumání map a zkušenostem, se výšlapy daly přežít :) Jeli jsme do Borové Lady, kde jsme si po obědě prohlédli soví voliéry a pak navštívili Chalupskou slať. Poté se vyšlápl kopec na Kvildu a tam jsme zase poznali jinou slať – Jezerní. Kvůli pokročilému času a celkové únavě jsme pak jeli domů a následný den tam jeli znovu, ale tentokrát až na Modravu, kde nás čekala poslední, a to Tříjezerní slať. K té jsme se dostali nádhernou cestou kolem Roklanského potoka. Pak jsme se rozdělili, jeden z nás již jel 'domů' a já s druhým kolegou jsme ještě pokračovali na Březník. Tam byla opět luxusní příroda, hezčí krajinu jsem viděla snad jen ve Vysokých Tatrách. (když nepočítám Alpy a podobně :-D ) Já si pak ještě zajela k Pramenu Vltavy.


obr.8: Penzion Pod Jilmovou skálou

Poslední den jsme jeli vláčkem do Nového údolí, kde kolej končí 'šturcem' a následuje hranice s Německem. Pak jsme se vydali od začátku Schwarzenberského plavebního kanálu a podél něj až do Zadní Zvonkové. Tam se Michal oddělil ještě si najet nějaké kilometry a my s Pavlem jsme to vzali nejkratší cestou k lipenské přehradě a do Černého Kříže, kde jsme se šťastně shledali s Michalem a dojeli vlakem do našeho penzionu.


obr.9: Roklanský potok

Druhý den ráno jsme odjeli domů.


obr.10: Schwarzenberský kanál

Opět to byl hezky naplánovaný výlet a těším se, bude-li dáno, na pokračování v září v Českosaském Švýcarsku.

zaznamenala a fotografie dodala Marie Stichová

27.-29.5.2014 Líchovy u Sedlčan
(klub důchodců)

V našem kalendářním plánu na tento rok jsme měli na měsíc květen naplánovany třidenní pobyt od 27.5.do 29.5.v Lichovech u Sedlčan. Bezbarierové středisko leží v nádherné krajině na břehu řeky Vltavy a patří organizaci Prosaz. Odjížděli jsme 27.5.v 7.33 hod z Prahy hl.n.do Olbramovic a odtud náhradní autobusovou dopravou do Sedlčan a bylo nás 12 osob. Přesně řečeno třináctý byl pan Josef Štěch, který přijel autem, aby nás očekával na autobusové zastávce, která je vzdálená od střediska necelé 2km a tak kdo chtěl byl odvezen, kdo se chtěl projít byly mu odvezeny zavazadla. Areál nás mile překvapil, krásné a příjemné prostředí, sympatický personál se správcem panem Hejdou nám zpříjemnil náš pobyt i když deštivé a chladné počasí nám nepřálo.





K dokreslení tohoto pobytu přispěla paní Marta Zvonařová svoji říkankou, kterou uvádím:

Odbory stanic Smíchov a Vršovice dobře se starají
o důchodce pro potěšení i pro zdraví objednali nám Lichovy.
Personál objektu Prosaz
vlídně nás přivítal
byl tu jen pro nás a dobře se postaral.
Počasí sice moc nepřálo
a povodně shůry seslalo
někdo se brodil
někdo jen chodil.
Dešťové kapky pleť nám zjemnily
plíce pak krásně všem se čistily.
Na řeku Vltavu úžasné je koukání
ani déšť tu krásu vůbec nemění.
Večer pak u krbu oheň nás zahřívá
sedíme u vína a někdo u piva.
Kecky a ponožky pilně sušíme
na výlet příští rok už teď se sem těšíme.
Pana Hejdu zdravíme bylo to fakt ono
zvláště když nám narazil také Starobrno.

zaznamenal Petr Polák
fotografie Josef Štěch

4.6.2014 Ondřejov a Hrusice


obr.1: Účastníci zájezdu


Ani v červnu jsme neopomněli uspořádat další z turisticky zaměřených akcí. Tentokráte, díky ochotě pana Bezoušky (t. č. zaměstnance KCOD Praha a našeho člena) jsme měli možnost nahlédnout „pod pokličku“ hvězdářům. Kapacita výletu se rychle zaplnila a my jsme se ve středu 4. června po osmé hodině ranní vydali z Prahy CityElefantem do Strančic. Zde jsme využili příměstského autobusu do obce Ondřejov, kde nás již očekával pan Bezouška. Dále ho budu oslovovat familierně jen „Tomáš“, snad mu to nebude vadit, až bude tyto řádky číst .

obr.2: Příměstský autobus jsme pěkně zaplnili...	obr.3: Občerstvení v Ondřejově
obr.4: Expozice astronomie	obr.5: Tomáš zasvěceně vypráví

Po krátkém oddychu a nakoupení občerstvení a nápojů jsme se již vydali „hore kopcom“ k našemu hlavnímu cíli – tím byla hvězdárna Ondřejov. Po krátké příjemné vycházce lesem jsme spočinuli na samém vrcholu kopce Žalov u areálu hvězdárny. Ten je mimochodem velice rozsáhlý, můžete se sem vydat prakticky kdykoliv a pohybovat se (na cestách) jak se Vám zlíbí. Po nutných formalitách jsme se již vydali na komentovanou (mimochodem Tomáš je tak trochu chodící encyklopedie) prohlídku celého areálu, začali jsme historií astronomie, podívali jsme se dalekohledem na Slunce, dozvěděli se mnoho zajímavých informací nejen o Slunci, ale i o zdejší hvězdárně a jejích zakladatelích.

obr.6: Jedna z observatoří	obr.7: Zakladatelé
obr.8: Kouká na Slunce nebo do Slunce?	obr.9: Nejen focením vláčků je šotouš živ

Následovala druhá část našeho výletu a to sice přes Ondřejov, kde jsme výborně poobědvali, někteří se vydali autobusem zpět k domovu, a my ostatní pěšmo do obce Hrusice takzvanou Mikešovou stezkou. Vycházka to byla lehce náročnější, ale za to jsme byli na čerstvém vzduchu a udělali něco pro svoje zdraví… V Hrusicích se další část výletníků odebrala na autobus, zůstalé „tvrdé jádro“ došlo pěšky až k vlaku do zastávky Mirošovice u Prahy, odkud už to byla pohoda v klimatizovaném „panťáku“.

obr.10: Radary pro sledování počasí	obr.11
obr.12	obr.13: Pomník jednomu ze zakladatelů

Výlet se všem moc líbil (aspoň to teda říkali… ) a jistě budeme usilovat o to, aby se brzy zopakoval, možná ještě trochu rozšířený, ale nebudeme předbíhat. Zatím Vás pozvu k fotogalerii, a v tomto čísle najdete i další tipy na letní výlety s Tomášem, tentokráte kratší-podvečerní toulky pražskou historií.

obr.14: Moderní dalekohled s 2m zrcadlem                      ze 70.let 20.století	obr.15: A jde se                      ...na Hrusice
obr.16: Cesta byla lemována pěknými infotabulemi	obr.17: Odpočinek po namáhavém stoupání
obr.18: ...zatímco jiní se teprve šourají za námi	obr.19: Osvěžení v Hrusicích
obr.20	obr.21: Unaveni, ale spokojeni jedeme domů

zaznamenal a fotografie dodal Jaroslav Kučera

(ve webové verzi Zpravodaje níže probíhá ve smyčce 56 dalších snímků z výletu)

fotografie do animace dodala Jana Grimová

   Kaleidoskop   

---

Připomenutí jednoho rychlostního rekordu a ještě něco navíc…





                     Díky ochotě generálního ředitele VUZ a.s., pana Antonína Blažka a ředitele odboru zkušebnictví pana Klofandy jsem mohl být u toho, když se v pondělí 23. června na Zkušebním okruhu v Cerhenicích proháněl Albatros, parní stroj 498.104. Ten se vracel zpět do svého domovského depa poté, co se zúčastnil tradičního vyvrcholení muzejní sezony v Železničním muzeu v Lužné u Rakovníka jakožto jediný zahraniční zástupce. Celá tato (pro někoho možná nepodstatná, pro jiného však nesmírně zajímavá) akce by se neobešla bez podpory společnosti ZSSK, VUZ, ČD a také spolku MDC Bratislava, který lokomotivu provozuje. Několika jízdami po okruhu jsme si připomněli výročí 50 let starého rekordu československých parních lokomotiv – v roce 1964 na tomto okruhu bylo dosaženo rychlosti 162 km/h „sesterským“ strojem 498.106 – avšak objevily se informace, že při této jízdě bylo ve skutečnosti dosaženo rychlosti ještě vyšší, podrobnosti budou záhy uvedeny. Druhým výročím bylo šedesát let od vyrobení právě stroje 498.104, a aby byl výčet úplně kompletní, tak musím (a rád) zmínit krásné šedesáté narozeniny pana Klofandy, čímž mu tímto za celou naší organizaci upřímně blahopřeji, hlavně pevné zdraví, štěstí a pohodu. A byť (z pochopitelných důvodů) rychlostní rekord z roku 1964 pokořen nebyl, bylo to velmi příjemné svezení po okruhu, kdy Albatros ujížděl svou maximální konstrukční rychlostí – 120 km/h. Zároveň těmto pánům děkuji, že mi dali možnost svézt se po okruhu, ještě ke všemu vlakem složeným z muzejního Albatrosa a salonního vozu Gustava Husáka. A nyní následuje pár fotografií.

Bardotka T478.1010 o níž VUZ vzorně pečuje a na pozadí slovenský Albatros	A konečně Bardotka T478.1201, doprovodná lokomotiva pro Albatrosa

Jaroslav Kučera

Knižní tipy

       Vážení čtenáři.

                     Tak konečně nastal čas dovolených, čas kdy si konečně odpočineme od pracovních povinností. Někdo vyrazí do zahraničí, někdo bude poznávat krásy naší malé země a někdo pojede „jen“ na chatu. Každý odpočívá jinak - dle své povahy a finančních prostředků.
                     K létu patří také chvíle klidu s pěknou knížkou. Divadla mají většinou také volno a televize stejně o prázdninách nic nového nenabídne a tak se vám pokusím dát pár tipů na zajímavé počtení. Trochu netradičně vám představím pár spisovatelů, jejichž knihy jsem přečetl. Doporučím vám jen ty, které se mi v poslední době líbily. Tipy nejsou seřazeny podle oblíbenosti ani žánrů.


                     Prvním je spisovatel Peter V. Brett a jeho démonská série. Zatím vyšly tři díly: Tetovaný, Pouštní kopí a Válka za bílého dne. Děj se odehrává v budoucnosti po velké válce, kdy se lidé musí bránit tzv. Jadrncům. Démonům, kterým dala tato válka vzniknout a kteří za nocí decimují zbytky lidstva. Samozřejmě, že by to nebyli ani lidé, aby v čase kdy jde o holé přežití celého lidstva, nezačali bojovat i mezi sebou. Autor zde dost okatě naráží na křesťany a militantními islamisty.



                     Švédský spisovatel, který se skrývá pod pseudonymem Lars Kepler, píše detektivky. Nutno dodat skvělé detektivky. Spojující postavou knih je vyšetřovatel Joona Linna, původem z Finska. Takže doporučuji knihy Hypnotizér, Paganiniho smlouva, Písečný muž i Svědkyně ohně.



                     Určitě znáte jméno Dan Brown a jeho bestseller Šifra mistra Leonarda. Jeho nová kniha Inferno odkazuje na záhadu kolem rukopisu Danteho Pekla. Určitě nezklame. Pokud máte raději kriminální román určitě si přečtěte starší Brownovu knihu Pavučina lží.



                     Představit a vřele doporučit bych určitě chtěl japonského spisovatele Haruki Murakamiho. Knihu Kafka na pobřeží se musí přečíst, o té nejde vyprávět. Ocitnete se v příběhu, který je obyčejný a přece není. Jeho další kniha je 1Q84. Opět naprostá bomba. Realita je zde trošku jiná než ji známe. I druhy díl této knihy nesleví nic z nasazené laťky. Zajímavá je i spisovatelova znalost českých reálií.



                     Klasické dílo Kurta Vonneguta – Jatka č. 5, pojednávající o spojeneckém bombardování Drážďan asi netřeba představovat. Protiválečné sci-fi dílo amerického autora.



                     Vrátíme se na sever. Před nedávnem vás možná v televizi zaujal třídílný miniseriál Milénium. Detektivky, které mají netradiční hrdinku - geniální pankerku Lisbeth Salanderovou. Filmy byly natočeny podle trilogie Milenium spisovatele Stiega Larssona – Muži, kteří nenávidí ženy, Dívka, která si hrála s ohněm, a Dívka, která kopla do vosího hnízda.



                     Knihu Johna Irvinga Modlitba za Owena Meanyho jsem přečetl jedním dechem. Podceňovaný mladík se postupně stává obrovskou autoritou.



                     Před nedávnem jste mohli vidět v metru spoustu reklam na novou knihu Gillian Flynnové Ostré předměty. Podle mě se jedná o průměrnou detektivku. Možná jsem, ale zmlsaný jejím psychothrillerem Zmizelá. Manželka zmizí v den výročí svatby a samozřejmě je obviněn její manžel. Prostě v tomto boji mezi manželi je vše dovoleno.



                     Historický román Kena Folletta – Pilíře země se točí kolem stavby gotické katedrály v Anglii a uchvátí vás už po několika stránkách – pak se prostě nedokážete odtrhnout. (Nebojte se není to příručka o stavebním postupu kostela.)



                     Spisovatel Wilbur Smith napsal hodně knih. Četl jsem jen jeho sérii Řeka Bohů. Každý díl je trochu o něčem jiném a dokonce se odehrávají ve dvou časových rovinách – v době faraonů a v současnosti. Všechny čtyři díly spojuje řeka Nil a postava geniálního otroka Taity. Romány jsou akční a čtivé.



                     Francouzský spisovatel Bernard Werber napsal zajímavou knihu Mravenci. Ti totiž byli na Zemi mnohem dřív než lidé a tak jejich civilizace je v mnohých směrech dál než naše. Nestálo by za to s nimi spolupracovat? Po úspěchu první knihy následovala druhá kniha s názvem Den mravenců.



                     Ale zpátky na sever. Jo Nesbo je určitě profláklý dost, takže ho nemusím ani představovat. Při výběru z jeho děl nemůžete sáhnout po špatné knížce. Jen připomenu – Spasitel, Červenka, Sněhulák, Pentagram, Nemesis, Lovci hlav a další.



                     Poslední knihou je hit, který nemohu neuvést. Vyšel u nás také jako audiokniha. Jedná se o knihu Jonase Jonassona - Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Tento humoristický román lze přirovnat snad jen k Forrest Gumpovi. Kniha odkazuje na spoustu historických událostí, kterých se netradiční hrdina během svého života aktivně zúčastnil.




Na závěr bych chtěl všem popřát pěknou a klidnou dovolenou. Pokud k ní alespoň trochu přispěje i některá z výše uvedených knih, budu jen rád.

                              

Pavel Čermoch