Tak jsme se opět sešli v sobotu 11.10.2014 v počtu 14-ti lidí, abychom si prohlédli muzeum tramvají, autobusů a trolejbusů ve Střešovické vozovně. Seznámili jsme se s historií MHD v Praze, počínaje koněspřežkou, přes tramvaje, autobusy a trolejbusy až k dnešnímu metru. Bylo to moc hezké (zejména nablýskaná historická vozidla) a poučné. Po prohlídce muzea jsme nastoupili do historické tramvaje č.91 na projížďku Prahou. Zde nám prodal ještě starý papírový lístek za 35,-Kč průvodčí,oblečen do dobové uniformy. Touto tramvají jsme dojeli do konečné zastávky na ,,Výstaviště´´. Zde jsme se rozešli, většina lidí jela historickou tramvají zase zpět do Střešovické vozovny, jiní jeli domů. Byl to krásný zážitek a většina z nás si zavzpomínala na staré časy, kdy jsme těmito tramvajemi jezdili po Praze.

text a fotografie Vlasta Šulcová

   Zajímavé knihy   

---

Pavel Schreier - Velké postavy našich železnic


V roce 2012 vyšla v nakladatelství Mladá fronta kniha osvědčeného "železničního" autora, Pavla Schreiera "Velké postavy našich železnic", popisující v sedmi kapitolách osudy sedmi významných osobností (či dokonce celého rodinného klanu - viz bratři Kleinové) spjatých s budováním a rozvojem českých železnic. Jsou to - František Antonín Gerstner, Alois Negrelli, Jan Perner, Vojtěch Lanna, bratři Kleinové, František Křižík a Rudolf Bechyně.

V brzké době se chystá rekonstrukce Negrelliho železničního viaduktu v Praze, najděme si tedy v knize něco o jeho staviteli:


Alois Negrelli


23.ledna roku 1799 se v tehdy rakouské (dnes italské) jihotyrolské obci Primör (italsky Primiero) narodil rodičům Negrelliovým potomek, kterého pokřtili jménem Luigi Nicolo Maria Vincenzo.
dále cituji z knihy:

       Dětství chlapec prožil v neklidu napoleonských válek, ve kterých Rakousko ztratilo spolu s Tyrolskem i jeho rodnou ves. Obyvatelé se však s francouzskou okupací nehodlali smířit a bojovali proti ní i se zbraní v ruce. Ne právě s úspěchem: jedné vlně zatýkání neunikl ani statkář Negrelli, navíc odsouzený na pět let žaláře. Navzdory nastalému hmotnému nedostatku odmítla jeho manželka možnost dát Luigiho a jeho dva mladší bratry studovat na francouzskou školu. Poslední uspořené peníze věnovala na jejich pobyt v semináři v italské Feltre.

       Toto rozhodnutí matky Elisabeth bylo z rodu prozíravých - záhy monarchie získala Tyrolsko zpět a "vítěz nad Napoleonem", císař František I., se vydal do znovunabytých oblastí na inspekční cestu. Během ní si do tehdy rakouských Benátek pozval dvacet nejlepších studentů z Lombardie a Benátska. Našli bychom mezi nimi i mladičkého selského synka z Primora. Rektor semináře jej pro tento okamžik vybavil jakýmsi doporučujícím listem, kde vyjmenoval mladíkovy studijní úspěchy. A Štěstěna již věděla, co je její povinností: monarcha prý pohledem přelétl rektorův přípis, laskavě prohodil s rozechvělým mladíkem několik slov a ujistil jej svou podporou. Habsburk nemluvil do větru - císařská pokladna skutečně uhradila Negrellimu studijní cestu do Padovy včetně nákladů na tříleté studium.

       Školní čas uplynul rychle a v únoru 1818 mladý Negrelli nastoupil na své první pracoviště. U zemského stavebního úřadu v Innsbrucku se stal zprvu praktikantem. Úkol stíhal úkol: upravovat uzoučké horské stezky na slušné silnice a regulovat divoké alpské říčky.

...dále Negrelli pracoval na regulaci Rýna, obdobně působil ve Švýcarsku, kam na pár let přesídlil. Podnikl v té době cestu po Anglii, Francii a Belgii, kde se studoval nový dopravní prostředek - železnice. Po návratu vypracoval rámcový plán švýcarské železniční sítě. Vrátil se do Rakouska, kde nastoupil v roce 1840 do funkce generálního inspektora soukromé Severní dráhy císaře Ferdinanda, první zdejší lokomotivní železnice budující se od Vídně napříč Moravou směrem do Haliče. Měl odpovědnost za všechny stavební práce i provozní záležitosti.

Stát se rozhodl vybudovat vlastní železnice spojující všechna významná místa monarchie. V roce 1842 se stal inspektorem generálního ředitelství státních drah a rozjel stavbu olomoucko - pražské dráhy (s úsekovými stavbyvedoucími Keisslerem a Pernerem). Poté co železnice dosáhla Prahy, vedl stavbu další železnice: pražsko - drážďanské. A právě tato trať začíná 1 111 metrů dlouhým kamenným "Negrelliho" viaduktem.

...cituji ze stránek pražské informační služby:

Negrelliho (Karlínský) viadukt

       Most stavěl v letech 1846 - 49 proslulý rakouský dopravní stavitel Alois Negrelli, který projektoval např. i Suezský průplav a reguloval např. Rýn i některé české řeky, o čemž svědčí jeho šlechtický predikát von Mold-Elbe (Alois Negrelli von Mold-Elbe). Na stavbě viaduktu se účastnil i slavný český stavitel Jan Perner. Most měl původně 87 oblouků, u nichž osm stálo přímo ve Vltavě. Stavba byla zadána společníkům bratřím Kleinovým a Vojtěchu Lannovi. Pracovalo zde tehdy na 3000 dělníků různých národností. Při stavbě se poprvé ve vetší míře použily parní zvedací stroje. Provoz viaduktu byl zahájen 6. dubna 1851. Celý viadukt měl klenby z kvádrového zdiva, z české žuly a obklady pilířů byly z pískovce se žulovými kvádry na rozích. Jádro zdiva je z lomového kamene, pilíře jsou založeny na dřevěných roštech. Čistota a jednotnost konstrukční koncepce stavby byla porušena až později při rekonstrukcích z důvodu stále rostoucí náročnosti dopravy městské i železniční, např. v druhé polovině 19. st. byla položena třetí posunovací slepá kolej, dále byla vybudována nová východní kolejová větev. V letech 1952 - 53 byly odstraněny a nahrazeny betonovými nosníky tři oblouky nad Křižíkovou ulicí a v r. 1981 se totéž opakovalo nad Bubenským nábřežím. Důvodem byly stavby mimoúrovňových křižovatek pro stále se rozšiřující automobilovou dopravu.

...a nyní z knihy:

       Porevoluční poměry po roce 1848 vynesli Negrelliho do úřadu - stal se ministerským sekčním šéfem. Dosud apolitický odborník začal vzbuzovat rozporuplné reakce a dostával se do střetů se svými někdejšími kolegy. Od větších problémů jej "zachraňují" nepokoje propuknuvší v italských provinciích, kam byl povolán řídit obnovu strategických komunikací nutných pro pohyb armády maršála Radeckého....Osobně řídil opravy poničených mostů a silnic, budoval nové železnice a ze svého sídla ve Veroně rozpracovával velký program výstavby železnic v rakouské severní Itálii. Námaha nevyšla naprázdno: císař František I. jej v roce 1850 dekoroval Řádem železné koruny III.třídy, čili povýšil jej do rytířského stavu. Zrodil se Alois Negrelli, rytíř Vltavskolabský.

...dále se z kapitoly dočtete, že jeho kariéra ve státní správě byla ohrožena poté co se vyjádřil proti tvrdému postupu Rakouska vůči vzbouřeným italskojazyčným provinciím (odkud pocházel) a dále, že stál u zrodu projektu Suezského průplavu. Roku 1857 byl egyptským místokrálem jmenován přednostou vrchního technického vedení společnosti Suezského průplavu. Bohužel roku 1858 Alois (italsky Luigi) Negrelli umírá.

z knihy vybral Pavel Dvořák

   Ze světa  

---

Nové slovenské dopravní pidimuzeum



             Právě jsem absolvoval komplexní ozdravný pobyt (KOP) ve slovenských Rajeckých Teplicích a zjistil jsem, že v prostorách budovy vlakové zastávky vzniklo nové muzeum - muzeum dopravy. Toto minimuzeum je vlastně jakousi expozicí předmětů týkajících se především železniční dopravy v jedné prostorné místnosti. Zajímavostí je modelové kolejiště znázorňující železniční uzel Žilina a funkční parní stroj (spíše strojek) ze stavebnice Merkur. Budete-li v Rajeckých Teplicích s dětmi, nebo přijdete-li třeba dříve na vlak, můžete si "muzeum" za pár minut prohlédnout.

text a fotografie Pavel Dvořák