listopad Motokáry
9.-11.června
- Ohře
má na starost: Štěpán Forman, tel.: 608 712 268, mail: formanstepan@seznam.cz
leták ke stažení:
|
26.června
- TEPfaktor
má na starost: Štěpán Forman, tel.: 608 712 268, mail: FormanStepan@seznam.cz
leták ke stažení:
|
Akce trvalé :
Botanická zahrada v Praze Troji
Zoologická zahrada v Praze Troji
Plavání v bazénu v Praze Podolí
Plavání v Aquaparku v Praze Barrandově
Kultura
lístky na divadelní představení
Informace: pan Čermoch
drážní tel. 281 55
mobil: 737 332 290, 774 199 272
mail: pavel.cermoch@centrum.cz
zájemcům je každý měsíc zasílána nabídka divadelních představení na osobní e-mail
Pojištění škody způsobené zaměstnavateli
ZO Praha Vršovice platí za všechny své členy v plné výši pojištění za škody způsobené zaměstnavateli při výkonu zaměstnání.
Informace k pojistkám: pan Hahn Josef
mobil: 606 655 831
email: hahn@kcod.cd.cz
Další informace :
beletrie, filmy
Trocha kultury na prázdniny
Blíží se doba dovolených a trochu více času na přečtení nějaké knihy. Opět si dovoluji vám dát pár tipů nejen na knihu, ale i film a seriál. Samozřejmě, že vše co vám zde nabízím, jsem také přečetl a skouknul.
Kdo máte rádi český humor, určitě nepohrdne knihami Evžena Bočka Poslední aristokratka (také jako audiokniha) a Aristokratka ve varu. Děj nás zavede na navrácené šlechtické sídlo rodu Kostků z Kostky. Poslední hrabě Kostka po emigraci v USA si přiváží americkou manželku a dceru, která nás dějem plným humorných situací provází.
Švédský autor Anders de la Motte napsal zajímavou trilogii. Knihy Game, Buzz a Bubble jsou plné akce a napětí. Jak byste se zachovali vy, kdyby vedle vás ve vlaku zůstal na sedačce zapomenutý mobil, na něm by svítila SMS určená právě jen pro vás a vyzívající k malé rošťárně? Hrdina této trilogie bohužel neodolal….
Michael Crichton je znám především svou knihou Jurský park. Jedna z posledních jeho knih – Mikro nás naopak zavede do mikrosvěta. Rozvíjí zde příběh studentů, kteří bojují o život s nebezpečím, o kterém neměli dosud ani tušení.
Spisovatele Kena Folletta zná díky jeho bestselleru Pilíře země asi každý čtenář. Pokračováním této veleúspěšné knihy je román Na věky věků, který nás zavede opět do města Kingsbridge, zhruba 200 let po ději první části trilogie. Skvěle napsaná knížka nás provede první polovinou 14. století, kdy Evropou hýbou války a morové rány.
Prvotina americké spisovatelky Karin Slaughter Zběsilost, patří ke knihám, které přečtete jedním dechem. Hrdinkou je soudní lékařka Sára, která najde na wc v restauraci mrtvou brutálně zavražděnou nevidomou dívku. Další vraždy na sebe nenechají dlouho čekat a všechny mají něco společného právě s ní.
Německý spisovatel Timur Vermes napsal podařenou fikci Už je zase tady, ve které rozehrává možnost přenesení Adolfa Hitlera z totálně rozbitého Berlína roku 1945 do současnosti. Popisují se zde problémy Evropské Unie, které velmi dobře známe i my Češi. Přečtením knihy si uvědomíte, co především trápí obyčejné Němce. Například hned na začátku románu se Hitler probouzí na louce někde na předměstí Berlína a kolem sebe vidí spousty Turků a myslí si, že v závěru války přišli Německu na pomoc a tak zvrátili průběh války ve vítězství Velkoněmecké říše. Za několik dní, kdy se začíná v současném Německu trochu orientovat, zjistí, že Turci Německu na pomoc nepřišli…
Jeden z největších trháků loňského roku, kniha spisovatele Hugha Howeye Silo, je napínavý postapokalyptický sc-fi thriller. V ohromném podzemním silu jsou lidé nuceni přežívat pro budoucnost lidstva. To se ale všem nelíbí a čas od času přicházejí revoluce, které narušují křehkou rovnováhu společnosti. A co se vlastně děje na povrchu Země?
Švédská autorská dvojice píšící pod pseudonymem Erik Axl Sund napsala dost drsný psychothriller Vraní dívka. Kniha pojednává o psychice zabijáků, jejich obětech, o problémech přistěhovalectví a dětských vojáků.
Kniha dánského spisovatele Jussi Adler-Olsena Vzkaz v lahvi je kriminálkou jak má být. Rozhodně si ji neplést se stejnojmennou romantickou knihou a filmem. Kniha vypráví o nejen jednom starém vzkazu v lahvi, kde je čitelné akorát jedno slovo psané krví – POMOC, ale také o náboženských sektách a jejich přístupu k pozemské morálce.
Poslední knihou je geniální kniha mladého australského spisovatele Markuse Zusaka Zlodějka knih. Děj se odehrává v době druhé světové války v Německu a vypravěčem není nikdo jiný než Smrt. Kniha je příběhem malé dívky a rozhodně stojí za přečtení.
Dál vás pozvu na krátkou procházku filmy, které vtrhly do našich kin roku 2010. Tak dlouho od uvedení se dají najít bez problémů na internetu. Chci spíše upozornit na méně známá díla, která stojí za zhlédnutí.
Prvním filmem jsou Čtyři lvi. Tato britská komedie je o muslimských teroristech. Dnes už by si ji nikdo nedovolil takto natočit. Dělá si srandu právě z toho, co se stalo za několik let poté skutečností – útok na maratonský běh. Na hraně temnoty je vcelku povedený thriller s Melem Gibsonem, který hledá co je za vraždou jeho dcery. Romantický film Ondine je trochu jiný. Je to zdánlivě pohádkový příběh, za kterým je ovšem drama. Příběh začíná, když irský rybář vytáhne z moře ve své síti krásnou a živou dívku. Animovaný film Planeta 51 je naprosto odpočinkový film, při kterém se ale zasmějete i vy. Je o maličké planetě někde ve vesmíru, na které přistanou astronauti made in USA. Drama s Leonardem DiCapriem Prokletý ostrov se odehrává na začátku padesátých let na ostrově, kde je umístněna psychiatrická léčebna pro zvlášť nebezpečné šílence. Jedná se o skvělý film, který vás zaujme do poslední minuty. Naopak nenáročný film s Brucem Willisem, Red je akční komedií o stárnoucích agentech, která se dá zhlédnout. Komedie Scott Pilgrim proti zbytku světa je teenegrovská bláznivá komedie o tom jak ulovit lásku s modrými vlasy. Posledním filmem je válečné drama Smrt čeká všude. Válka v Iráku nebyla rozhodně pro americké vojáky procházkou růžovým sadem. Zvlášť ne pro ty, kteří každý den museli zneškodňovat nástražné bomby. No a někdy příště si dáme filmy s datem 2011.
A seriál na prázdniny. Určitě House of Cards. Naprosto unikátní seriál z prostředí americké vysoké politiky vám napoví, co dělat, když nově zvolený prezident, který by si bez vašich zkušeností, známostí a hlavně peněz ani neškrtnul, se po volbách na vás normálně vykašle. Místo slibovaného postu ministra zahraničí jste pořád jen senátor. Ovšem to si Francis Underwood, kterého naprosto skvěle hraje Kevin Spacey, nemůže nechat líbit.
doporučuje Pavel Čermoch
Encyklopedie lokomotiv z celého světa
1000 lokomotiv
Tento nádherný svazek od německých autorů Klause Eckerta a Torstena Berndta dokumentuje více než 1 000 barevných vyobrazení lokomotiv ze všech zemí světa. U každé lokomotivy jsou představeny nejdůležitější aspekty její historie a účelu použití, stejně jako její zvláštnosti. Díky podrobným údajům o roku výroby, uspořádání, výkonu, délce přes nárazníky, služební hmotnosti a počtu vyrobených kusů je tato kniha obsažnou referenční příručkou s bezkonkurenční informační hodnotou.
Kniha vyšla poprvé v Německu
v roce 2004, česká verze o dva roky později v nakladatelství Euromedia Group, k.s.
...ukázky z knihy: ...z kapitoly: Německo-elektrické lokomotivy
|
...Big Boy "Velký hoch" největší parní lokomotiva na světě, (1940-44) USA
|
...česká klasika - šestikolák
|
Tato kniha je rozdělena do kapitol podle zemí a kromě obrázků a popisů lokomotiv, obsahuje i stručný článeček vztahující se k železnici konkrétní země.
U Velké Británie je článek "Příliš mnoho dobrého", který popisuje nešťastný krok britské vlády předat železniční infrastrukturu zcela bez regulace soukromému
vlastníkovi.
cituji:
Poznatek, že soukromé podnikání je hospodárnější nežli státní, už dávno zobecněl. Otec tržního hospodářství Adam Smith to sice přesvědčivě dokázal,
přesto však bylo nejdřív zapotřebí nákladných experimentů, než tuto realitu uznali všichni politikové a úředníci. Ovšem také s privatizací to lze
přehnat. Výmluvné svědectví o tom přináší britská reforma železnic.
Po rozbití churavé British Rail a po předání dopravních služeb do soukromých rukou, stát do těchto rukou odevzdal také odpovědnost za infrastrukturu.
Tím začal britský železniční systém upadat. Soukromí podnikatelé investovali jenom do nejnutnějších opatření na údržbu a do rozšiřování tratí.
Pokud provoz běžel alespoň trochu, neprojevili špetku zájmu o to, aby kolejové dráhy v zemi modernizovali. K tomu ještě jako odpovědné za
podzemní a povrchové stavby, traťovou a bezpečnostní techniku označili(zaměstnali) spoustu dalších, také soukromých podniků, které už systém železnic nepokládaly
za celek, nýbrž jenom za malé políčko svého působení. To mělo za následek drastický úpadek dodržování přesnosti vlaků. Došlo také k několika nehodám,
jejichž příčiny jednoznačně tkvěly v nedobrém stavu tratí. Když k tomu posléze soukromý provozovatel Railtrack zbankrotoval, když se ještě předtím
postaral svými znamenitými dividendami o tučné titulky v novinách, vláda labouristů zasáhla a železniční síť znovu zestátnila.
Nový provozovatel (Network Rail od r.2002) je také sice organizován podle soukromého práva, podléhá však přímo vládě. To upevňuje zásady železniční a dopravní politiky,
nikoliv zájmy akcionářů na valné hromadě. Práce na tratích se mají znovu konat pod přímou režií společnosti, která vlastní infrastrukturu.
...tolik úryvek z knihy
sestavil Pavel Dvořák
Expanze PKP Cargo přes firmu AWT do České republiky
Pro Bakalu kšeft za tři miliardy, pro české uhlí a horníky hrozba
Nedávno ohlášený výhodný obchod českého uhlobarona Zdeňka Bakaly přidělal vrásky českým úřadům. Prodej jeho dopravní firmy AWT polské skupině PKP Cargo za tři miliardy korun se totiž stal – jak zjistilo Právo – bezpečnostní hrozbou, o které jednaly vládní špičky spolu se zástupci tajných služeb na březnové schůzi Bezpečnostní rady státu.
Důvod toho, proč stát musí řešit delikátní situaci, je přitom jednoduchý: s prodejem Bakalovy firmy druhé největší polské přepravní společnosti na ni mají přejít i vlečky spojující ostravské doly OKD, jejichž uhlí miliardářova firma AWT přepravuje.
Jde zhruba o 130 kilometrů tratí spojujících doly na Ostravsku. A české úřady se obávají, že kvůli ostré konkurenci může nový polský majitel přemrštěnou cenou za jejich použití značně znevýhodnit české uhlí. Nejčernější scénář je pak útlum těžby a tisíce lidí v regionu bez práce.
„V každém případě je to riziková transakce vzhledem k tomu, že to může v případě určitého nepřátelského chování toho nabývajícího subjektu zkomplikovat fungování dolů,“ řekl Právu vysoký vládní představitel, který si ale vzhledem k delikátnosti situace nepřál být jmenován. Připomněl, že jde o obchod české soukromé firmy, do kterého vláda může jen velmi těžko vstupovat.
„Z pohledu dalšího rozvoje OKD je to těžko pochopitelný krok, že takováto klíčová infrastruktura se prodává,“ uvedl s tím, že takový krok může nasvědčovat úmyslu Bakaly z ostravského uhelného byznysu vycouvat.
Podle něj sice zatím nejsou signály o tom, že by se polská strana chtěla chovat „nepřátelsky“, nicméně vyloučit to nelze. Vzhledem k tomu, že polský stát má ve firmě PKP Cargo podíl, pak by bylo nejspíš na místě jednání mezi zástupci obou zemí.
Politici nyní spoléhají na to, že by celou transakci mohl zastavit český antimonopolní úřad, bez jehož souhlasu nemůže být dokončena. Výsledek rozhodování českého Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) je zatím nejistý, souhlas už ale vydaly antimonopolní úřady v Polsku, Německu a na Slovensku.
„V případě souhlasu antimonopolních úřadů daných zemí nám nezbude jiná možnost než jít cestou změny zákona o drahách, která by umožnila vstup na vlečky třetí straně,“ sdělil Právu jiný zdroj obeznámený se situací. Připustil ale, že cesta zákona je zdlouhavá a může trvat až rok.
Evropská legislativa prý něco takového umožňuje, aniž by to bylo považováno za zásah do podnikání. Navíc podle zdroje lze očekávat, že majitelé vlečkových tratí budou po české straně požadovat dotace přiměřené těm, které nyní poskytuje českým drahám.
„Situace je stejně vážná, jako kdyby došlo třeba k uzavření dolu Paskov,“ přiblížil situaci Právu zdroj z civilní kontrarozvědky a dodal: „Nelze vyloučit, že Poláci budou chtít při přepravě zvýhodnit polské uhlí.“
Možné problémy nechtěl na dotaz Práva komentovat generální ředitel ČD Cargo Ivan Bednárik, podle kterého má soukromá společnost právo rozhodovat o tom, za kolik peněz poskytne přístupové cesty. A náležitě toho využívá.
Podle něj Bakalova firma AWT vypověděla společnosti ČD Cargo smlouvy na vlečky už před rokem a půl a společnost se tomu již musela přizpůsobit. Hůř jsou na tom podniky v tamních průmyslových zónách, které jsou na přepravě svého zboží na vlečkách AWT závislé.
Dosavadní praxi přiblížil generální ředitel tak, že ČD Cargo dopravující náklad pro různé podniky končí na státních pozemcích, kde odevzdá naložené vozy firmě AWT. Ta zajišťuje přepravu dál na základě smluv s jednotlivými podniky. „Oni mi teoreticky umožňují vstup na infrastrukturu, ale za poplatek, jehož výše je diskutabilní,“ dodal Bednárik.
Podle něj státu platí za jeden vlakokilometr průměrně 39 korun, zatímco soukromé firmě podle ceníku na jejích internetových stránkách to je 1202 korun. „Jen doufám, že nám to neudělá problémy,“ omezil se na strohé konstatování předseda hornických odborů OKD Jaromír Pytlík.
Poláci naopak hýří optimismem. „Je to historický okamžik pro PKP Cargo i pro celou skupinu PKP a zároveň jedna z největších transakcí koupě zahraniční společnosti polskou firmou za několik posledních let,“ nechal se v médiích slyšet předseda představenstva PKP Cargo Adam Purwin.
Podle něj díky převzetí AWT skokově vzroste podíl firmy na českém trhu a významně se posílí i strategická pozice PKP Cargo ve střední Evropě.
článek převzatý z Novinky.cz je ze 3.května 2015, od autorek Nadi Adamičkové, Marie Königové (deník Právo)
celý článek na webu:
www.novinky.cz: Pro Bakalu kšeft za tři miliardy, pro české uhlí a horníky hrozba
(http://www.novinky.cz/ekonomika/368531-pro-bakalu-kseft-za-tri-miliardy-pro-ceske-uhli-a-horniky-hrozba.html);
PKP Cargo dokončil akvizici Bakalova železničního přepravce AWT za tři miliardy korun
Polská dopravní společnost PKP Cargo ve čtvrtek (28.5.2015) dokončila akvizici většinového podílu v českém železničním přepravci AWT. Stane se tak na našem trhu železniční nákladní dopravy druhým nejvýznamnějším hráčem. Za 80procentní balík akcií polský dopravce zaplatí 103 milionů eur (v přepočtu 2,8 miliardy korun).
Prodávajícím majoritního podílu byl Zdeněk Bakala (pozn. podnikatel Zdeněk Bakala vlastní společnost Economia, která vydává Hospodářské noviny) a jeho rodinný trust. Zbylých dvacet procent v AWT si ponechává podnikatel René Holeček, dřívější majitel společnosti Čechofracht, kterou AWT dříve pohltila.
Záměrem polského přepravce je expandovat podél středoevropských tranzitních koridorů směrem na jih. "Investice do AWT je průlomem v naší strategii mezinárodní expanze. Česká republika je branou na jih Evropy. Díky akvizici společnosti AWT budeme moci ještě lépe využít strategického umístění Polska, zejména Slezska, k rozvoji nových tras v baltsko-jaderském koridoru ze Severního moře," říká Adam Purwin, předseda představenstva PKP Cargo.
Společnost AWT se prezentuje jako nejvýznamnější soukromý poskytovatel služeb nákladní železniční dopravy v Evropě. Konkuruje totiž zpravidla hráčům ovládaným přímo či nepřímo jednotlivými evropskými státy. Společnost provozuje více než 160 lokomotiv a přes 5000 vagonů.
Kromě toho již vlastní i několik železničních vleček, terminály pro překládku zboží z železnice na silnici a provozuje i logistické služby. Stavební část firmy se věnuje rekultivaci a likvidaci ekologických zátěží. Tržby celé společnosti v roce 2013 dosáhly 7,3 miliardy korun.
PKP Cargo je s více než 56procentním tržním podílem dominantním železničním přepravcem v Polsku. Akcie společnosti se obchodují na varšavské burze a z jedné třetiny je drží polský stát. Mezi další významné akcionáře patří penzijní fondy Ing OFE (10,6 procenta) Aviva OFE (5,2 procenta) a americká banka Morgan Stanley (5,3 procenta).
Společnost, jejíž vozový park čítá přes dva tisíce lokomotiv a přes 60 tisíc vagonů, v loňském roce utržila 4,8 miliardy PLN (32 miliard korun), z čehož jí na čistém zisku zbylo 61,3 milionu PLN (404 milionů korun). Ke konci letošního března zaměstnávala přes 22 tisíc lidí.
článek převzatý z byznys.ihned.cz je z 28.května 2015, od autora Václava Trejbala (zkráceno)
(deník Hospodářské noviny)
celý článek na webu:
byznys.ihned.cz: PKP Cargo dokončil akvizici Bakalova železničního přepravce AWT za tři miliardy korun
(http://byznys.ihned.cz/c1-64082500-pkp-cargo-dokoncil-akvizici-bakalova-zeleznicniho-prepravce-awt-za-tri-miliardy-korun?utm_source=mediafed&utm_medium=rss&utm_campaign=mediafed);
články vybral Pavel Dvořák
Vlakem za hranice všedních dnů
Dovolená v Itálii
2.6. k článku přidány fotografie o větším formátu
(po kliknutí na obrázek se zvětší)
Když jsem počátkem roku začínal přemýšlet, kam se letos vydáme na dovolenou, názor mé hezčí polovičky byl jasný – NIKAM!
„Musíme přece šetřit na bydlení…“. Ale to bych nebyl já, abych nějaký způsob nenašel.
Jedna z cestovatelek – slečna L. z loňského podzimního výletu mě poprosila, jestli bych vymyslel nějaký plán na Itálii, s tím, že my se k nim připojíme.
Přece těch pár dnů v Itálii nevyjde tak draho…
Nenechte se ovšem nadpisem odradit, nečekal nás žádný týden válení se u moře…
|
|
|
Rakouská souprava railjetu přitažená z Prahy
Taurusem v českých barvách
|
Odjezdové pragotrony na novém
Vídeňském hlavním nádraží
|
Kdo by neodolal...
|
|
|
|
Ale my jsme směřovali
na něco ještě lepšího
|
Vídeňské metro...
|
Náš vlak na jih
je již připraven u nástupiště...
|
|
|
|
... tažen soukromým Taurusem
|
Taková obluda nás dovezla do Říma
|
Nádraží v Neapoli
|
Plán byl tedy sepsán, nejprve do Pompejí, pak pár dnů v Římě a nakonec Pisa.
Jenže co čert nechtěl, slečna L. byla těhotná, a zdravotní komplikace jí nedovolily odjet (ještě že tak, ale to až na závěr).
Jelikož dva týdny před odjezdem se nám tak narychlo nepodařilo nikoho sehnat, vyrazili jsme sami ve dvou.
Snad ani nebudu rozepisovat o problémech s vracením nevyužitých lehátek
(byť dle platných předpisů máme nárok na 50% návratek, zatím stále čekám, co mi z OPT Olomouc pošlou – UNIPOK byl neúprosný a
při částečné anulaci vyskočil návratek 0,-…), pojďme na cestu samotnou.
|
|
|
Nádraží v Neapoli
|
Odsud odjíždějí příměstské vlaky
do Pompejí i jinam
|
Nástupiště příměstských úzkorozchodných vlaků
|
|
|
|
bohatá snídaně v Pompejích
|
Ubytování v Pompejích
|
Prostorná koupelna...
|
|
|
|
... a jedeme na Vesuv,
tedy teď už spíš půjdeme po svých...
|
... než se dostaneme na samý vrchol,
čeká nás převýšení ještě
nějakých 300 metrů...
|
... pohled na Neapolský záliv
|
Odjeli jsme pondělního poledne vlakem railjet do Vídně. Tento spoj zajišťuje rakouský dopravce svojí jednotkou railjet včetně servisu v jídelním voze.
Hned na nástupišti jsme naskočili do jídelního vozu, neb čas je neúprosný a přihlásil se hlad. Dali jsme si vydatné jídlo
(mimochodem vřele doporučuji kuřecí kostky na kari s jasmínovou rýží
),
kávu a zákusek a nechali se unášet do dálek.
Z Břeclavi do Vídně jsme se docela táhli, takže ve výsledku jsme na příjezdu měli +20 minut… noční vlak dále do Itálie měl odjezd v 19:17,
tudíž jsme měli cca dvě hodinky. Vyrazili jsme do již osvědčené řízkárny na adrese Neubaugasse 52, nechali si jídlo zabalit sebou
a jeli jsme zpět na hlavní nádraží. Noční vlak byl přistaven záhy, a my se zabydleli v lehátkovém kupé. Jak jsem od průvodce zjistil,
měli s námi cestovat ještě další dva cestující – jeden přistoupil ještě ve Vídni, a druhý měl přijít ve Villachu
(z čehož jsem moc radost neměl, při představě, že nás bude někdo o půlnoci budit…). Náš „spolubydlící“ pochází ze Srbska,
do Říma cestuje pravidelně za prací (jakou přesně, to se nám však nepodařilo zjistit ani po několika pivech a sklenkách vína).
Zajímavé je, že vlakem ho cesta stojí stejně jako letadlem, ale tím by tam byl za hodinu čistého času… Je mi tedy záhadou,
proč raději jede vlakem (na šotouše nevypadal). Jaké však bylo naše překvapení, když další spolucestující zaklepal již kolem desáté hodiny večerní
– přivedla ho tam průvodkyně, a oním cestujícím byla mladá slečna. Ubytovala se na horním lehátku a všichni jsme se nechali udrncat ke spokojenému spánku…
Jenže všem překvapením ještě nebylo učiněno za dost… O půlnoci mě vzbudilo další klepání na dveře našeho kupé.
Po otevření jsem zjistil, že přišel onen čtvrtý cestující, a že slečna je u nás jaksi „navíc“. Ten se tedy zachumlal do své mikiny
(deku a polštář mu zabavila slečna) a vyrazili jsme dál do Itálie.
|
|
|
a to je ono - kráter sopky
- čekali jste snad něco jiného...
|
Stezkou se dá obejít kráter
prakticky celý dokola
|
...krásný výhled
|
|
|
|
Tam kdesi dole leží
bájné Pompeje
|
Po návratu k nádraží
nás čekala večeře
v restauraci hned vedle...
|
Nenechte se zmást velikostí porcí,
měli jsme co dělat to sníst...
|
|
|
|
Pompeje
|
... tato i následující fotografie
jsou z prohlídky Pompejí
|
...
|
Ráno nás vycházející slunce probudilo poměrně brzy a záhy nám průvodce přinesl snídani – kávu nebo čaj a houstičky s marmeládou a máslem.
Po deváté hodině jsme prakticky včas zastavili na hlavním římském nádraží a přesunuli se příměstským vlakem do stanice Roma Ostiense
(náš vlak na jih do Neapole totiž nebyl výchozí z Říma, a tak by na nádraží Roma Termini musel vykonat úvrať).
Po příjezdu do stanice Napoli Centrale jsme malinko zabloudili, když jsme hledali nástupiště soukromé příměstské trati
(stanice je nazvaná Napoli Garibaldi, a ve skutečnosti je to jen kousek po průchodu obchodní pasáží).
Zajímavostí je, že celý provoz kolem Neapole je veden po úzkokolejných kolejích,směrem na Pompeje se však běžně jezdí i devadesátikilometrovou rychlostí.
Pro vysvětlení: do Pompejí vede i klasická trať provozovaná společností FS (Trenitalia), ale v Pompejích má zastávku dále od našeho ubytování
(naopak blíže k moři).
|
|
|
...stále Pompeje
|
...
|
...
|
|
|
|
...
|
...
|
...
|
|
|
|
Vesuv - odtamtud přišla smrt
- rychlá, ničivá, nemilostivá...
|
...
|
...
|
Po zakoupení jízdenek na trasu do Pompejí jsme se vydali na nástupiště a zaujali strategické místo co nejblíže koleji – nástupiště bylo hodně plné
a tak jsme většinu cesty strávili vestoje v nástupním prostoru. Po příjezdu do staničky Pompei Scavi jsme snadno našli ubytování
a hned jsme se vydali opět k nádraží. Kdesi na internetu jsem se dočetl, že na Vesuv jezdí od nádraží autobusy
a jízdné je čtyři eura za zpáteční lístek, což mi přišlo docela milé. Na nádraží stál však jen jeden minibus, zato zaměstnanců místní cestovní kanceláře
tam bylo hned několik, a sotva nás spatřii, pojali se nabízet své služby – do Pompejí za 24€, na Vesuv za 22€. My se však nedali,
a jejich služeb využili jen na Vesuv – v ceně totiž byla jízda nejen busem, ale i terénním nákladním automobilem
(samozřejmě upraveným k relativně pohodlnému sezení) s pohonem 4x4. Cesta busem vedla přes celé současné Pompeje,
až jsme zajeli do lesa pod Vesuvem, do areálu zabezpečeného vysokým plotem, vrátnicí atd. No, připadal jsem si jak když vjíždím na vojenskou základnu.
I další co jsem spatřil – a sice několik těch terénních vozidel v typicky vojenské zelené barvě mě v tom utvrzovalo. Z autobusu jsme museli přestoupit,
načež nám ještě stihli vyměnit „jízdenky“ za jiné. Pak už následovala cesta vzhůru, cesta,
kdy většinu cestujících velmi brzo přešel veškerý humor a chichot. Jelikož je Vesuv přírodní rezervací, moc kvalitní cesta nahoru nevede
ale ke cti řidiče musím dodat,
že zvládl cestou i vykřižovat s dolů jedoucími osobními auty (kde se tam vzaly nevím, když je tam všude zákaz vjezdu,
ale jak říkají Italové sami o sobě – oni musí autem dojet prostě všude). Pod vrcholem jsme opět byli vysazeni, opět nám byly vyměněny „jízdenky“
a po vyslechnutí nezbytných instrukcí (jakože sraz je v tolik a tolik, jinak ujedou a už v ten den nikdo nepřijede) jsme se pěšmo vydali dále
vzhůru k vrcholu. Dlužno dodat, že i přes teploty dole v Pompejích kolem 27 stupňů jsme nahoře docela „vymrzli“ – přece jen Vesuv
má výšku téměř 1400 metrů nad hladinou moře, a to už je znát, nahoře tedy trochu foukalo. Cesta za ty výhledy na Pompeje, Neapol a její záliv však stála.
Lehce jsme se občerstvili, zakoupili suvenýry a vydali se zpět, jelikož odjezd našeho posledního terénního vozu se blížil. Po nezbytném přestupu do busu
(tentokrát již bez další výměny jízdenek) jsme dorazili zpět k vlakovému nádraží. Hned vedle nádraží v sousedící restauraci jsme povečeřeli
(k našemu překvapení byla restaurace prakticky prázdná) a vydali se k apartmánu. Unaveni jsme velmi brzo usnuli a těšili se na další den
– na návštěvu Pompejí.
|
|
|
...stále Pompeje
|
...
|
...
|
|
|
|
Menší z divadel
- to velké bohužel bylo zavřené
|
Jen pro představu,
s čím se museli archeologové potýkat
|
...
|
|
|
|
...
|
...
|
...
|
Ráno jsme brzy posnídali vydatné občerstvení, které sice nebylo formou švédských stolů, ale servírovala ho obsluha přímo na stůl.
Na nádraží soukromé trati jsme využili služby úschovny a jali se prozkoumat antické Pompeje. Tentokrát jsme služeb místní cestovní kanceláře nevyužili,
jelikož jsme věděli, že samotné vstupné je takřka poloviční, než nám nabízeli na nádraží.
Ano, neměli jsme v ceně průvodce a sluchátka s anglickým výkladem, ale i to má své výhody – za jedno nás nikdo nehonil,
za druhé z té angličtiny bychom stejně nic moc neměli. Samotné Pompeje nebudu moc popisovat, jistě každý toto město zná, kdo ne,
může najít mnoho a mnoho informací na internetu. Ale co musím říci, v ruinách tohoto kdysi jistě nádherného antického města jsme strávili tři hodiny,
a to jsme ani neviděli všechno - poměrně rozsáhlá část Pompejí je zavřená – dokud město „spalo“ pod vrstvami popela a nánosů, paradoxně mu nic nehrozilo.
Jenže v posledních letech na zbytky budov neblaze působí vlivy počasí, déšť a vítr dělá své,
a některé budovy dnes drží jen díky mohutným hydraulickým podpěrám. Jak jsme se dočetli u vchodu,
na rekonstrukci by Italové potřebovali přes tři sta milionů dolarů…
|
|
|
...ještě dvakrát Pompeje
|
...
|
Příměstský vlak z Neapole
|
|
|
|
Nádraží Pompei Scavi
|
Italská chlouba
- jeden z flotily rychlovlaků
- Frecciarossa
|
Vlak Intercity z Neapole do Říma
|
|
|
|
Tady jsme bydleli v Římě
|
Ložnice
|
Obývací pokoj
|
Po nezbytném zastavení v kavárně na cappuccino a zmrzlinu jsme se odebrali pomalu zpět k vlakovému nádraží
– po obědě v té samé restauraci jako předešlého večera nás již čekala cesta do Říma.
V Neapoli jsme vyfotili nějaké ty vlaky a rychlovlaky a zanedlouho přijel náš vlak Intercity směřující do Říma.
Cesta ubíhala svižně, běžně se rychlost pohybovala mezi 160-180 km/h a po půl šesté večer jsme zastavili opět ve stanici Roma Termini.
Čekala nás cesta do našeho dalšího dočasného „azylu“ – museli jsme využít obou v tuto chvíli provozovaných linek metra a ještě poměrně daleko autobusem
(i když daleko to bylo spíš subjektivně, většinu času jsme prostáli na semaforech a v zácpách).
V našem ubytování nás již čekal typický Ital – Giuseppe, který nás provedl bytem, doporučil, co všechno bychom měli stihnout a zase odjel.
Pro vysvětlení: v Římě jsme měli pronajatý klasický soukromý byt, bylo to v době objednání cenově velice dostupné.
Toho večera jsme jen v nejbližším obchůdku nakoupili nezbytnosti na snídani, vedle pizzu a po večeři šli spát.
|
|
|
...a kuchyně
|
Svatopetrské náměstí ve Vatikánu
|
...
|
|
|
|
...
|
Pohled od Andělského hradu
ke Svatopetrskému náměstí
|
Andělský hrad
|
|
|
|
Fontána Di Trevi
|
Restaurátorské práce
|
...
|
Čtvrtečního rána nás čekal nejprve Vatikán, avšak fronty na vstup do místních muzeí nás odradily od čekání
a okolí svatopetrského náměstí jsme prozkoumali jen zvenčí. Pak jsme se vydali kolem Andělského hradu dále do města k fontáně Di Trevi
(tam jsem se těšil nejvíc, kvůli známému filmu Andělé a Démoni v čele s Tomem Hanksem), jaké však bylo naše zklamání – fontána prochází
rozsáhlými restaurátorskými pracemi, je tedy celá vypuštěná, nad hlavami dělníků jen vede plechový můstek, ze kterého se dá blíže dostat
k monumentálnímu sousoší. I když všudypřítomné cedule žádají návštěvníky, aby do fontány neházeli mince, ti však na to nedbají a celá fontána
je stále plná mincí (pověst praví, že kdo do fontány vhodí minci pravou rukou přes levé rameno, jistě se sem ještě vrátí). Nuže, my se tam budeme
muset vrátit až bude oprava dokončená, abychom tam minci mohli vhodit bez porušení zákazů (fontána se pak pravidelně vybírá
a všechny peníze se věnují na pomoc potřebným). Od fontány jsme došli na další známé místo – Benátské náměstí (Piazza Venezia),
které dnes plní (dle mého bohužel) i velkou dopravní funkci (především pak silniční dopravu).
Jak je možno vidět na fotkách, je tady i konečná linky tramvaje, obrat se provádí tak, že přes kolejový kříž tramvaj přejede na kolej v opačném směru.
Na tomtéž náměstí rovněž stojí známý dům, z jehož balkonu hovořil a hřímal za druhé světové války sám Mussolini.
Ještě jsme kolem monumentálního Pantheonu prošli na opět krásné náměstí Piazza Navona, a pak již opět kombinací metra a autobusu zpět do „našeho“ bytečku.
|
|
|
Benátské náměstí v Římě
|
Na každém kroku pítka...
|
Tramvajová konečná
|
|
|
|
Nezbytná soustava výhybek
|
V Římě narazíte na antické památky
náhodně na každém kroku
|
...
|
|
|
|
Pantheon
|
Piazza Navona
|
...
|
V pátek jsme se s Římem měli rozloučit, a proto si ráno přišla slečna pro klíče od ubytování
a jak nám sdělila, místní dopravní podnik se rozhodl v ten den stávkovat. Po nezbytné prohlídce kompletnosti bytu jsme se tedy vydali na cestu do centra,
naštěstí pro nás busy jezdily a tak jsme se dostali alespoň ke stanici metra Piramide. To však opravdu zcela zastavilo provoz,
a tak jsme popošli pár set metrů na vlak do stanice Roma Ostiense. Přesunuli jsme se do stanice Roma Termini,
kde jsme opět využili služeb úschovny zavazadel. Jaké však bylo další nemilé překvapení – dopoledne do Říma dojely všechny možné noční vlaky,
a tak se v úschovně vytvořila nepěkně dlouhá fronta, k níž zrovna nepřispěly poněkud tvrdé podmínky pro uschování zavazadel
– stejné jako při odbavení na letišti, takže než všechna zavazadla projela rentgenem, drahnou chvíli to trvalo.
Pak nás již čekala cesta pěšmo ke Koloseu, jelikož na městskou dopravu v ten den nebylo dobré spoléhat. Za slabou půl hodinku,
po projití velmi příjemným (a Římany vyhledávaným) parkem jsme v dáli spatřili část Kolosea. Při procházení uličkami jsme ještě strávili chvilku u kávy
a výborného dortu v kavárničce Café Café, doporučuje ji i turistický knižní průvodce Marco Polo.
Tato kavárna sestává prakticky jen z jedné podlouhlé místnosti, s velmi domáckou atmosférou,
avšak poskytuje na Řím neobvykle klidné místo k načerpání dalších sil.
|
|
|
...
|
Stanice metra Piramide
|
Starý hrad posloužil
ke zřízení malého muzea
- nedaleko zastávky metra Piramide
|
|
|
|
...
|
Železniční stanice Roma Ostiense
|
Řídící vůz příměstského vlaku
|
|
|
|
Řekli byste, babička lokomotiva, že..
kdepak,
tomuto stroji není ještě třicet let...
|
Příměstský vlak ve stanici
Roma Termini
|
Odstavená souprava
nočního vlaku z jihu Itálie
|
U Kolosea nás však čekalo další nemilé překvapení – fronty dlouhé několik desítek, možná stovek metrů.
Z časových důvodů jsme se rozhodli prohlédnout si ho opět jen zvenku, kolem Fora Romana jsme prošli stavbou
(pod Koloseem povede nová linka metra a bude zde i stanice) dále a vyšli na Benátském náměstí. Jak nám knižní průvodce dále doporučil,
k obědu jsme zvolili restauraci Antica Birreria Peroni (doporučenou pro své rozumné ceny a příjemné prostředí s typicky italskou atmosférou).
Tedy nutno dodat, že jídlo bylo dobré, ale turisté žádní – to by bylo fajn, jen kdyby ti Italové nebyli tolik rozeřvaní
Poté jsme se již vydali volnou chůzí k nádraží Roma Termini. Náš vlak jel před šestnáctou hodinou, kupodivu opět včas,
koupili jsme si tedy na cestu ještě nějaké občerstvení a vyrazili…
Tedy jedna drahá rada na závěr Říma – chcete-li navštívit Koloseum, Forum Romanum, Vatikán atd.,
důrazně doporučuji zakoupit si vstupenky na konkrétní čas na internetu předem.
|
|
|
Italské lehátko
|
...
|
...
|
|
|
|
Po projití touto zahradou,
nebo spíše parkem
jsme se ocitli kousek od Kolosea
|
Už je trochu vidět,
obložené lešením...
|
Svačinka v Café Café
|
|
|
|
Koloseum v celé své kráse
|
...
|
Zábor pro stavbu metra
|
Typickou italskou náturu nám ve vlaku z Říma předvedla jistá cestující na kraji vozu, kterou průvodčí (nutno dodat, že ve vší slušnosti) napomenul,
že má jízdenku, která ve vlaku Intercity neplatí. Nebyli by to však Italové, aby se nezapojili, a tak se asi půlka vagonu dohadovala s onou cestující,
že ona prostě udělala chybu a měla by si vystoupit. Nejlepší na tom bylo, že i ten průvodčí pak mávnul rukou a nechal jí jet,
ale ona si stěžovala na celý vůz, jak je dotčená a to byla akorát další „voda na mlejn“ ostatním cestujícím…
Takové italské improvizované divadlo, člověk ani nemusel tomu jazyku rozumět.
|
|
|
...obrázky z věčného města
|
...
|
...
|
|
|
|
...
|
...
|
Příjemnou procházkou jsme se ocitli
opět na Benátském náměstí
|
|
|
|
Výzdoba interiéru
restaurace Antica Birreria
|
... a ještě exteriér,
abyste věděli, co máte hledat
|
nádraží Roma Termini
|
V Pise jsme zastavili v devatenáct hodin a vydali se k ubytování městským autobusem – byť jsme měli ubytování kousek od místní velké nemocnice,
řidič autobusu nejdřív dlouho tápal (a to jsem mu ukazoval i výřez z mapky), až po poradě s jakýmsi kolegou pokynul, že s ním můžeme jet.
Naplněni trochou nejistoty, ale když jsme v dáli před námi uviděli nemocnici, byli jsme v pohodě. Ještě kousek pěšky
a už jsme byli u trochu většího rodinného domu – to bylo naše ubytování. Zabydleli jsme se a vydali do nejbližší restaurace na večeři
– místní pizza byla asi ta nejlepší, jakou jsme za ten týden jedli, byť já jsem neodolal a dal si hlavně těstoviny.
Přestože restaurace to byla velmi příjemná, museli jsme se rozloučit a půlku pizzy si odnesli sebou – ke snídani bude dobrá.
|
|
|
Ubytování v Pise
|
...
|
útulná koupelna
|
|
|
|
Cestou na večeři jsme stihli
nejen zmoknout,
ale také vidět dvě duhy...
|
Ubytování v Pise zvenčí
|
Piazza Vittorio Emanuele II
|
|
|
|
Pohled k nádraží
|
Vidíte, už vykukuje...
|
... a to je ona,
proslulá šikmá věž v Pise
|
Ráno jsme opět nezaháleli, ve vedlejším rodinném domě zakoupili čaj a kávu a vydali se k nádraží.
Přece jen se nám nechtělo celý den tahat batohy, tak jsme opět využili místní úschovnu a honem rychle k šikmé věži – největšímu lákadlu tohoto města.
Věž nestojí jen tak osamocená, doplňuje ji ještě nádherná velká křestní kaple ze třináctého století
a Dóm Panny Marie Nanebevzaté dokonce z jedenáctého století. Před administrativní budovou,
kde se mimo jiné platí vstupné jsme zdokumentovali bájnou vlčici s Romulem a Remem, jen nám trošku uniká smysl jejího umístění právě tady a nikoliv v Římě.
I tady nás ovšem čekalo nemilé překvapení, a tím byla cena vstupného na šikmou věž – osmnáct eur za jednu osobu se nám zdálo už docela dost,
a ještě představa stoupání po točitých schodech do šestého patra dokonala své, a my se vydali opět zpátky do města.
|
|
|
i tady v Pise najdeme pítka
|
...
|
Vlčice krmí Romula a Rema
|
|
|
|
...
|
...
|
Jednotka Jazz
od společnosti Alstom
|
|
|
|
Rychlovlak Frecciargento
ve stanici Firenze S.M.N.
|
Vítejte na Smíchově,
tedy ve Florencii
|
...
|
Z Pisy jsme si ještě „odskočili“ regionálním vlakem do Florencie, prošli a zdokumentovali opět spoustu pamětihodností,
ale blížící se déšť nás zahnal zpět do nádraží, kde jsme shlédli vystoupení místního divadelního sboru ve formě tanečního vystoupení přímo ve dvoraně
Florencijského nádraží a pak se vydali opět zpátky do Pisy. Ale to již byla sobota večer a nás čekala pomalu ale jistě cesta domů.
V Pise jsme tedy zakoupili večeři, lahvinku červeného vína do vlaku a po vyzvednutí batohů vyčkávali na vlak. Tady mě čekal lehčí šok (nemluvě o přítelkyni),
když na pragotronech nebyl žádný vlak do Vídně. Jiná cílová stanice nepřipadala v úvahu, jelikož jsem věděl,
že tento vlak má vozy jen v relaci Livorno – Wien. Po několika minutách však naskočil jiný vlak – EN 35634 s cílovou stanicí Tarvisio Boscoverde
(hranice mezi Itálií a Rakouskem), což mě uklidnilo, protože mi bylo jasné, že nepojede noční vlak jen do Tarvisia.
Proč to takto však Italové na odjezdových tabulích zobrazují je mi záhadou… Vlak po příjezdu do Pisy ještě delší dobu setrval ve stanici,
využil jsem tedy času na pořízení fotky, po ubytování jsme se vydali směrem na Florencii. Odsud s námi jeli další dva „spolubydlící“,
jeden rakušák, který kupé ani neuměl zamknout, nepromluvil jinak než německy, a pak asiat, jenž pro změnu mluvil jen italsky…
Ve Florencii jsem si rovněž zdokumentoval přepřahání a rovněž důkladně zdokumentoval automobily na autovozech do Vídně
(zajímavostí je, že tento vlak jezdí pouze jednou týdně – v pátek večer z Vídně do Livorna a v sobotu večer zpět.
Složení je neméně zajímavé – celých pět autovozů, a dalších pět vozů jsou sedačkové, lehátka a lůžka… dlužno dodat,
že autovozy byly zaplněny zcela, a všechna vozidla byla s rakouskou poznávací značkou). Po odjezdu ze stanice Firenze S.M.N.
jsme se brzy zachumlali a usnuli….
|
|
|
...Florencie
|
...
|
...
|
|
|
|
...
|
...
|
...
|
|
|
|
I v Itálii mají konkurenci na kolejích...
|
Stavební vlak v Pise
|
Odstavené stroje čekající
na své další výkony
|
Nedělního rána jsem se probral ještě kdesi v Alpách, pozoroval jsem mizející pohoří a zasněžené velikány místních hor a blížili jsme se k Vídni.
Průvodce neopomněl donést snídani a před devátou hodinou jsme zastavili na hlavním vídeňském nádraží. Rozloučili jsme se s vlakem,
vyčkali až v 9:00 otevře prodejna oplatek Manner a v 9:07 jsme již odjížděli českým railjetem směrem na Břeclav a Prahu.
|
|
|
...odstavené stroje
|
Úschovna zavazadel...
|
...sloužící rovněž jako prodejna suvenýrů
|
|
|
|
Ještě pohled na celé nádraží
ze zastávky městských autobusů
|
Jednotka Swing
od polské společnosti Pesa
|
Noční vlak do Vídně
|
|
|
|
Na noc něco trochu zdravého...
|
Fičíme k Florencii
|
Florencijské pragotrony
v tom mají trošku hokej...
a nejsou jediné
|
Jedinou větší skvrnou na závěr byl přeplněný jídelní vůz a neochota servírky vyhodit cestující (zahraniční) z jídelního vozu
(nic nekonzumovaly, přikryty kabáty spaly).
A největší skvrnou toho dne, leč to přímo s výletem nesouvisí, byla prohra českých hokejistů s USA…
|
|
|
Naštěstí směrovky na vozech ÖBB
už znějí lépe...
|
po přepřahu ve Florencii
|
... i na takový náklad na autovlaku můžete narazit
|
|
|
|
...
|
připraveni k odjezdu
|
Autovlak z Livorna
odjíždí do autoterminálu
|
|
Vítejte ve Vídni...
|
Samotným závěrem bych se vrátil ke slečně L., která s námi nemohla cestovat – hned v pondělí,
den poté co jsme se vrátili, porodila chapečka Zdendu. O trochu dříve (termín byl počátkem července),
avšak oba jsou zdraví a v pořádku. Tímto tedy teď již paní L. blahopřeji a přeji hodně zdraví jim oběma, stejně tak i tatínkovi!
napsal a fotografie dodal Jaroslav Kučera
Narozeniny
Přejeme Vám vše nejlepší k narozeninám!
V květnu slavili:
Benešová Jana, Adámková Hana, Bojtar Václav, Brambora Josef, Gabriel Petr,
Jirošek Václav, Novotná Helena, Schmalz Jan, Šilhavý Karel, Bečvářová Eva,
Benešová Romana, Čáp Pavel, Čaplán Dušan, Lammel Petr, Spilková Dana,
Férová Renáta, Kronk Jan, Mokrohajský Miroslav, Mrština Jiří, Skrečka Petr,
Tůmová Stanislava, Toman Vladimír a Tekáčová Iva.
V červnu slaví:
Bartová Jaroslava, štefan Karel, Zvonařová Marta, Aubrecht Karel, Křížová Zdena,
Palán Antonín, Řípová Eva, Sanitráková Eva, Borák Karel, Dula Stanislav,
Grimová Jana, Holický Zdeněk, Orlová Gabriela, Novotný Petr, Průša Jiří,
Vaštová Jana, Zvěřina Václav, Konývková Irena, Kosinová Šárka, Ruhlandová Nicoll,
Tlustý Pavel, Huňa Jan, Lemberk josef a Špitz Tomáš.
