Základní organizace Odborového sdružení železničářů stanice PRAHA VRŠOVICE Vám přináší
Tento úvodník který je již součástí našeho zpravodaje mnoho let se pokusím napsat já.
V minulém zpravodaji si zde můj kolega stěžoval, že je již unavený a není sám.
Všichni kdo pracujeme jsme dnes vytíženi na 100% a někteří vedoucí pracovníci si myslí je to málo. Ano dnes již na dráze nefunguje přátelství a kamarádství , ale tvrdá ekonomika. Dřív když přijel vlak do stanice vykoukl pan strojvedoucí poklábosil s paní výpravčí a jelo se dál. Byla v tom nostalgie a každý si toho druhého vážil . Co dnes ? V mnoha stanicích výpravčí není strojvedoucí kouká na hodinky aby jel na čas a cestující ten sleduje jestli opět někde někdo neudělal chybu. A ty chyby se dějí jak mnozí čtete v novinách tu vlak vjel na obsazenou kolej, tu projel návěstidlo a nebo nedávno veliká nehoda na Mělníku. V televizi vidím člena drážní inspekce hodnotit situaci a jak v budou probíhat kontroly atd. Já se ale ptám co je příčinou těchto nehod?
Odpovím sám.
Nedostatek zaměstnanců na to dnes již nikdo nehledí ono se to přece vždy nějak udělá a když ne pak přijde z vedení výtka a jednoduché slovíčko ZDŮVODNĚTE. Výluky po celé republice nemají hlavu ani patu jeden den se jede podle návěstidel druhý den to neplatí. Koordinátor ze strany SŽDC který by měl toto na starosti neexistuje. Připadá mi to tak, že každý vedoucí si udělá výluku jen to napíše a jde se na to, aniž by si někdo vůbec uvědomil jestli se dá toto místo nějak objet. Proto lituji výpravčí dispečery ale i strojvedoucí, kteří se v této šlamastice ještě vyznají. No a z toho plynou tyto nehody. Vím je to jen můj názor a nemusím mít úplně pravdu a někteří z Vás se mnou nebudou souhlasit, ale tohle by se měl divák v televizi a čtenář dozvědět jak se pracuje a jak se des žije na železnici.
Teď se vrátím na začátek tohoto úvodníku. Proto rád chodím na setkání s důchodci, kde ještě alespoň té nostalgie trochu zůstalo, i když jen u povídání a každý zavzpomíná na ty dobré ale i někdy špatné dny.
Přeji všem pracovníkům pevné nervy a mnoho pracovních ale i osobních úspěchů.
Ladislav Kácovský, předseda ZO PRAHA VRŠOVICE
Schůze se konala v kanceláři na Smíchově, v 8.00 hod je zahájil předseda Kácovský.
1) ČD
- Osobní pokladník, odejde mimo ČD, ptal se na možnost, zůstat v ZO - teoreticky je to možné, je na něm, aby zvážil,
jestli to pro něj je výhodné
2) Cargo
- Omezení ranžíru v Libni - finančně velmi náročné, takže prakticky neuskutečnitelné (Cargo vyčíslilo SŽDC výši náhrady)
- V květnu proběhne podnikový výbor při Cargu (zúčastní se Skrečka)
3) SŽDC
- Krč - platové zařazení výpravčích se bude projednávat až s novým katalogem prací (je otevřen)
4) Důchodci:
- V dubnu změna výletu - místo na Mělník se jelo do Březnice (finanční důvody)
4) Organizační a různé
- Úvodník do Zpravodaje napíše předseda Kácovský
- Parní vlak - nebude do Kácova, bude na den dětí (1.6.)- zatím nejsou jízdní řády (situace je taková, pokud ČD chtějí
vypravit parní vlak - musí být sponzor) - zajistí Kučera, do schůze klubu důchodců (tj.21.5.)
- další bowling 10.6. - zajistí Kučera
- lístky do Cinema City doplněno
- po dobu nemoci pí.Charvátové, případně pí.Dvorské bude
lístky a permanentky na P.Hl.n. vydávat p.Šťovíček,
tel. 41200, 41145
- ve Zpravodaji bude reklama na ubytování na ubytování v Náchodě - za slevu na ubytování
- zemřeli bývalí přednostové Brabenec(Radotín, Smíchov) a Brašnička (Dobříš) - bude kondolence ve Zpravodaji
Schůze byla ukončena v 10.00 hod, další se koná 7.6.ve Vršovicích.
ze zápisu vybral Dvořák Pavel
Dne 16.4.2019 se konala zase po měsíci další schůze klubu důchodců na Žižkově v restauraci ,, U Kozla ".
Schůzi zahájil předseda pan Polák,dále předal slovo panu Tetivovi, který nás informoval o organizaci výletu na zámek do Březnice. Návštěva pivovaru se nebude bohužel konat, pivovar je dočasně pro veřejnost uzavřen.
Vlak nám odjíždí v 7,24 hod. ze žst.Praha hl.n.,dojedeme bez přestupu až do Březnice. Na 10,00 hod. jsme objednáni na prohlídku zámku.
Dále jsme na schůzi přivítali pana Kácovského,který nás informoval o současném dění a problémech na železnici. Staří pracovníci odcházejí do důchodu, nejsou noví pracovníci, o práci na železnici není zájem, přesto, že práce je stále dost.
Po diskusi byla schůze ukončena. Příští schůze se koná dne 21.5.2019.
zapsala a fotila Vlasta Šulcová
Upozornění !Po dobu nemoci pí.Charvátové, případně pí.Dvorské bude lístky a permanentky, které jsou k dispozici na Hlavním nádražívydávat p.Šťovíček, tel. 972 241 200, 972 241 145(8.00 - 14.30) |
Předplatné vstupenky do Cinema City(omezené množství) Předplatné vstupenky do Cinema City budou k dispozici u paní Charvátové na Smíchově po-pá 8.00-14.00 tel.972 226 114 a paní Dvorské na Hlavním nádraží po-pá 8.00-14.00 tel.972 241 200 Pro naše členy z trati 210 bude mít pár vstupenek Pavel Čermoch (žst.Krč) tel.737 332 290, 774 199 272 Cena je za 2 kusy 200,- Kč. Nárok je 2 vstupenky na čtvrtletí (do vyčerpání zásob). |
Permanentky na fotbalna domácí utkání klubu AC Sparta rezervace: Petr Skrečka, tel.: 604 238 770, email: skrecka.petr@seznam.cz rozpisy utkání můžete vyhledat na webu základní odborové organizace OSŽ Vršovice:"http://www.zovrsovice.estranky.cz/clanky/fotbal/" |
Permanentky na hokejna domácí utkání klubu HC Sparta rezervace: Petr Skrečka, tel.: 604 238 770, email: skrecka.petr@seznam.cz rozpisy utkání můžete vyhledat na webu základní odborové organizace OSŽ Vršovice:"http://www.zovrsovice.estranky.cz/clanky/hokej/" |
ZO Praha Vršovice platí za všechny své členy v plné výši pojištění za škody způsobené zaměstnavateli při výkonu zaměstnání.
Informace k pojistkám: pan Hahn Josef
mobil: 606 655 831
email: zovrsovice@seznam.cz
V dubnu opět nadešel čas vypravit se na exkurzi do nějakého toho dobrého pivovaru. Tentokrát volba padla na pivovar Primátor v Náchodě.
Většina z nás vyrazila R 891 z pražského hlavního nádraží směr Choceň a odtud rovnou k Náchodu.
Ten nás přivítal znatelně chladnějším počasím, než jsme zanechali v Praze , a proto po rychlém ubytování jsme se přesunuli do jámy lvové, v tomto případě jámy pivovarské.
Čekala nás prohlídka výrobních prostor s výkladem a pozdější odborná degustace piva v prostředí návštěvnického centra.
Exkurze začínala v sudovně, kde jsme se dozvěděli, jaká piva má Primátor ve svém portfoliu. A to piva tradiční, speciální a svrchně kvašená, celkem se jedná o 15 druhů piv. Pivovar se rozhodně nebojí různých pivních stylů ze všech koutů světa a nabízí také edice limitovaných sezonních piv. My jsme měli možnost ochutnal tradiční a prý velmi oblíbenou záležitost – Jarní pivo. Je to spodně kvašený ležák s výraznou zlatozelenou barvou a přídavkem mladého zeleného ječmene.
Bylo vynikající.
Velkým zážitkem bylo shlédnutí prostor, kde probíhá hlavní kvašení na spilce v otevřených kádích. Pivo tam doslova dýchá, žije, kypí a kvasí. To byl pohled, který dostal každého z naší četné skupiny a sliny už se začínaly sbíhat na poctivého, oroseného ležáčka.
Před samotnou degustací se ještě paní průvodkyně nezapomněla pochlubit četnými mezinárodními oceněními v podobě diplomů na stěnách v „síni slávy“ náchodského pivovaru.
Po přesunu do degustačního centra konečně nadešel čas strávit příjemný večer za poslechu trutnovské kapely Dua Plecháč a degustaci vynikajících druhů piv.
Tak zase příště !! Cink cink
zapsala a foto Křivanová Michaela
Ubytováni jsme byli v Apartmánech Johanka. Přivítala nás majitelka paní Renata Lepšová. Jelikož jsme dostali celkem slušnou slevu a také z dalšího důvodu (…) jsem slíbil, že v našem měsíčníku zveřejníme upoutávku na skutečně pohodové ubytování v tomto náchodském ubytovacím centru, které najdete v blízkosti nádraží na pěší zóně.
https://www.ubytovani-nachod.eu
Dne 24.4.2019 se konala plánovaná akce, návštěva zámku v Březnici.
V plánu byla i návštěva pivovaru,tato se však nekonala, protože je pro veřejnost dočasně uzavřen. Sešli jsme se v žst.Praha hl.n., odkud jsme odjeli vlakem v 7,24 hod. do Březnice. Někteří členové přistoupili do vlaku na Smíchově, Berouně a pan Tetiva v Příbrami. Celkem se nás zůčastnilo 21, z toho 17 členů a 4 nečlenové našeho klubu.
Po příjezdu do Březnice jsme se pomalu odebrali k zámku, kde jsme měli domluvenou mimořádnou prohlídku v 10,00 hod. Po zakoupení vstupenek a upomínkových předmětů nás paní průvodkyně seznámila s historií zámku. Posledními soukromými majiteli zámku byli až do roku 1945 Palffyové z Erdödu. Nyní zámek spravuje Národní památkový ústav. Poté jsme se vydali na prohlídku interiérů. Měli jsme možnost obdivovat velkou renesanční jídelnu, rytířský sál s kazetovým stropem nebo Lokšanskou knihovnu z roku 1558 - nejstarší u nás dochovanou.
Ve zvýšeném přízemí zámku bylo instalováno vybavení interiérů z různých zámků v okolí, v patře interiéry vybavené z dochovaných předmětů a nábytku týkající se přímo tohoto zámku. Dále jsme měli možnost se projít i krásnou zámeckou zahradou v anglickém stylu.
Po prohlídce zámku někteří členové pospíchali na vlak, aby byli co nejdříve doma. Většina z nás šla do města,kde jsme si prohlédli krásné náměstí (právě se zde konaly trhy), po prohlídce náměstí jsme se občerstvili v přilehlých restauracích nebo v cukrárně, poté jsme vyrazili na nádraží, odkud jsme odjeli do Zdic, Berouna a Prahy.
Bylo krásné počasí, výlet se vydařil.
zapsala a foto Šulcová Vlasta
Tentokrát začnu audioknihou. Fredrik Backman je v současnosti jedním z nejlepších a nejúspěšnějších švédských spisovatelů současnosti. Prakticky co kniha, to úspěch. Tahle kniha je o malém městečku Medvědín kdesi v Kanadě. Medvědín leží uprostřed lesů a kromě několika obchodů a malé továrny je zde už jen zimní stadion. A hokejem městečko žije. Vkládají obrovské naděje do stávajícího juniorského mužstva, které je tak dobré, že může vyhrát titul. Pak by městečko mohlo konečně přilákat sponzory a postavit hokejovou školu. Generální manažer, trenér i všichni hráči se soustředí především na Kevina, nejlepšího juniora Medvědína za posledních několik desetiletí. Kniha není jen o hokeji, je o životě na malém městě, kde všichni znají všechny. Junioři po vyhraném semifinále jdou slavit a to je začátek konce. Dcera generálního manažera klubu totiž poté Kevina obviní ze znásilnění. Na finále už Kevin neodjede a Medvědín se rozdělí na dva tábory.
Je to jedna z nejlepších audioknih, co jsem kdy slyšel i díky dokonalé interpretaci Pavla Soukupa.
Když nemáte chuť číst něco těžšího a jen se nést na vlně příběhu, je série Sigma Force amerického spisovatele, ukrývajícího se pod pseudonymem James Rollins, to pravé. Pátá část má název Poslední orákulum (88%) a tak jako v předešlých dílech se setkáme s velitelem Gryem Piercem. Když Římané rozvrátili Řecko, do zapomnění postupně upadla i věštírna v Delfách. V tomto příběhu se, ale věštkyně přesunuli do Indie. Ve dvacátém století se mocnosti pokoušejí v tajných programech zjistit, zda se dá vidět do budoucnosti. Moje hodnocení je 75%.
A hned jsem sáhl po dalším dílu Sigmy Force – Klíč soudného dne (88%). Tentokrát se světová organizace byznysmenů rozhodla určitým způsobem snížit populační explozi ve světě. Pěstováním geneticky upravených druhů plodin se zvýší náhlá spotřeba potravin. Tím by přežila přibližně jen desetina populace. Sigma Force se opět bude snažit nalézt původce tohoto zločinu. Opět odpočinkové čtení - 78%.
Kniha Dvě zrcadla (70%) české spisovatelky Karolíny Limrové je určena především ženám. Ale proč bych si ji nemohl přečíst i já? Děj se odehrává ve Spojených státech. Joshua si koupí starou usedlost a na půdě objeví staré zrcadlo. V zrcadle se objeví půvabná mladá dívka a Joshua se do ní zamiluje. Vše je komplikované tím, že Joshua je upír a dívka Kate už má nápadníka. Kniha je tak přeslazená, že si říkám: Jsou ženy tak jiné, že čtou (z mého pohledu) takové slátaniny?
Pokračování předchozího upírského románu Karolíny Limrové se jmenuje Dva meče (81%). Jde vlastně o příběh Katina nápadníka Daniela, který se zamiluje do slepé upírky. Příběh je o něco lepší. Ale než předchozí kniha, je lepší prakticky cokoli. Určitě ne 81%, ale poctivých 65% by to mohlo dát.
V dubnu nás opustili dva naši bývalí kolegové,
pan Karel Brašnička († 6.dubna 2019 - 78 let), mj.přednosta Dobříše
a
pan Jaroslav Brabenec († 30.dubna 2019 - nedožitých 77 let) mj.přednosta Radotína a Smíchova.
Odešli jste, jak si to osud přál, v našich srdcích a vzpomínkách zůstáváte dál.
Upřímnou soustrast pozůstalým vyjadřuje Závodní výbor Základní organizace
Odborového sdružení železničářů při železniční stanici Praha Vršovice.
Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné v dalekém Skotsku. Personál nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi a tak se jim líbila, že ji opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál do světa. Určitě Vás přiměje k zamyšlení nad koloběhem života.
Poslyšte, sestro, když na mne hledíte,
řekněte, koho to před sebou vidíte. Ach ano, je to jen ubohá stařena s divnýma očima a napůl šílená. |
Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímá, když po ní něco se žádá, o světě neví, jen přidělává práci, boty a punčochy napořád ztrácí. |
Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
už potřebuje však krmit a přebalovat. Tohleto vidíte? Tohle si myslíte? Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte. |
Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná až sem k vám dostala. Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let s bratry a sestrami slád život jako med. |
Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,
dychtivou prvních lásek a pořád samý smích. V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím, co skládala svůj slib za bílou kyticí. |
A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti. Pak přešla třicíttka a pouta lásky dětí, jak rostly, už mohli jsme uzlovat po paměti. |
A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě provází. Padesátka přišla, ale s ní další malí, co u mě na klíně si jak ti první hráli. |
Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,
mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu. Život jde dál, mé děti mají vrásky a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky. |
Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena nadělá z nás všech blázny. Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen, kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen. |
Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije
a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije. Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá, vždyť pořád miluje a nepřestala být živá. |
Málo bylo těch let a netáhla se líně,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine. Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte, neuvidíte seschlou stařenu...Teď už MĚ uvidíte. |
verze Zpravodaje pro tisk (formát pdf):