Základní organizace Odborového sdružení železničářů stanice PRAHA VRŠOVICE Vám přináší
Vážení čtenáři,
dnes v úvodníku našeho zpravodaje se rozepíši o tématu vysokorychlostní tratě (VRT) v Česku.
31.srpna 2025 dle vyjádření ministra dopravy Martina Kupky jsme vstoupili v Česku do nové éry na železnici, kdy se bude jezdit dvousetkilometrovou rychlostí. Dle mého názoru bych tohle za novou éru neoznačoval. Spíše jsme zaspali dobu o celé dekády či dokonce století. Experimentální vůz Siemens/AEG v Německu dosáhl rychlost 206,7 km/h už v roce 1903. Samozřejmě to byla zkušební jízda, ale ne pravidelný provoz. Máme tu však jiné milníky pravidelného provozu s cestujícími. Francie TGV (1981), Německo ICE (1991) a to nezmiňuji Japonsko. Tam se bavíme o rychlostech podstatně vyšších než 200 či 300 km/h.
Nechci nic s ničím spojovat, ale nová éra české železnice nastala zrovna měsíc před volbami do Poslanecké sněmovny. Asi náhoda. Politici si udělají selfie před displejem kde byla číslovka 200 (nevím co s tím počinem má společného třeba primátor Prahy, když tento spoj ani Praha neobjednává, například starosta Tábora tam nebyl a vlak staví v Táboře). Je pravda, že jsem kdysi fotil podobný nápis v Německu, ale byla tam číslovka 300 a to před 20 lety.
Otázka je jestli nová éra bude trvat desetiletí nebo i století, než se dostaneme k novému milníku doby a dostaneme se na hodnotu 300 km/h. Chceme vůbec budovat VRT v Česku? V diskuzi u článku s názvem Rychlovlak v Česku už za tři roky, básní ministr Kupka na Seznam Zprávy 59% příspěvků dle vyhodnocení umělé inteligence obsahuje kritiku VRT jako zbytečný luxus a 15% to považuje za skepticismus vůči slibům politiků. Významný egyptolog Zahi Hawass kdysi odpověděl na otázku jestli by současná civilizace dokázala postavit pyramidy v Gíze jasné NE. A proč ne? Protože bychom takovému projektu jako společnost nevěřila a nedokázali bychom vynakládat takové tvůrčí, finanční a technické prostředky. Egyptský národ ve starověku projektu pyramid věřil. Cíl celého národa byl, aby egyptský faraon mohl vstoupit do posmrtného života. Když většina národa nevěří u nás projektu VRT, proč tento finančně náročný projekt pro veřejné rozpočty realizovat. Dost příspěvků bylo i na téma, že je zázrak, že vlak při současném stavu železnice vůbec dojede včas. Když nedokážeme mít spolehlivou železnici teď, dokážeme vůbec udržovat VRT ve spolehlivém a funkčním stavu? Nevím, ale z vlastní zkušenosti vím, že nedokážeme udržet v provozu na nádražích toalety a výtahy (ani to minimum), viz nedávný příspěvek mé kolegyně ve zpravodaji. Jakýkoliv technický nedostatek u VRT může být fatální následky pro bezpečnost. Teď nemáme VRT, ale nikdo vlastně neřeší dopravce na VRT a kdo a kdy vyrobí vozidla. Nebo se nakoupí obstarožní jednotky z Německa jak je to zvykem u nás v současné době? Jaká bude cena jízdenek? Nepojedou lidé raději o hodinu déle, ale za nižší cenu? Každý si musí odpovědět sám, ale i česká společnost jako celek.
František Vaněk, hospodář ZO železniční stanice Praha Vršovice
|
Pravidelná schůze Klubu důchodců proběhla po prázdninách v úterý 16.září 2025 v Restauraci U Kozla v Praze na Žižkově za účasti 10 členů. 
Klub důchodců plánuje na pondělí 13.října 2025 návštěvu Muzea miniatur v Praze na Strahovském nádvoří 302/11. Sraz účastníků je v 11 hodin před vchodem do muzea. 
Protože Restaurace U Kozla, kde se Klub důchodců scházel po řadu let, na podzim 2025 ukončí činnost, bylo zapotřebí nalézt nové místo ke konání schůzí. Nejbližší pravidelná schůze Klubu důchodců na novém místě se uskuteční v úterý 16.prosince 2025 ve 14 hodin v Restauraci U Perónu v Praze na Smíchově. 
Restaurace se nachází proti Smíchovskému nádraží na adrese Nádražní 969/40. zapsal Jaroslav Tetiva a foto dodala Vlasta Šulcová |
|---|
Ohlédnutí za proběhlou akcí:V týdnu od 16.-19.9.2025 proběhlo další cyklotoulání tentokrát na Moravě po vrchovině Chřiby, rozkládající se mezi jihomoravským Kyjovem a zlínskými Kvasicemi.
Po úterním příjezdu vlakem do Starého Města u Uherského Hradiště jsme se jeli na kolech ubytovat do penzionu Pod Břesteckou skalou a po lehkém obědě v Břestku vyrazili na kolech na vyhlídku Buchlovský kámen, vystoupali na hrad Buchlov (509m n m) – kde jsme absolvovali prohlídku vnitřních prostor tohoto středověkého hradu s úžasným rozhledem do kraje z jeho věže a pak klesali terénem několika přírodních parků, kolem sirnatých lázní na Smraďavce do Buchlovic s Hospůdkou Na Rynku, krásným dřevěným mostem, kašnou a letitou kdouloní. Po vydatném jídle se přijelo do penzionu v dobré náladě s ponaučením, že na sebe máme vzájemně počkat, protože v lese nebyl signál a když 1 účastnice píchla na 2xduši, byli jsme už daleko. Ale protože náš šéf je připraven na všechno, vrátil se a duši spravil.
Na středu nám Petr nachystal náročný výstup - hned ráno po snídani jsme se drápali lesem do kopce v bahně a ostružiní, ale odměnou nám byl výhled na hrad Buchlov a kapli sv. Barbory. Pak jsme vystoupali přírodní rezervací Holý Kopec a Ocásek, kolem Kazatelny (542 m n m), přírodní památky-22m vysokého skalního útvaru Kozel a na návštěvu zříceniny hradu Cimburk s úchvatným výhledem na vodní nádrž Koryčany a sympatickou prohlídkou hradu s tištěným průvodcem, kde vstupné putuje rovnou na opravu hradu. Pak jsme z výšin sjeli níž a občerstvili se pod lyžařským střediskem Stupava – nadšeně jsem jedli oběd v příjemném prostředí a super obsluhou restaurace Akvárko, které tímto moc děkujeme za ochotu půlit jídla, protože nám Petr vysvětlil, že další úsek je náročné stoupání na nejvyšší vrchol Chřibů – Brdo (587m n m). Posilněni jsme tedy opět stoupali terénem, abychom vzápětí klesali úžasnými sjezdy dolů a znovu stoupali nahoru, jen škoda, že rozhledna Brdo nebyla otevřená. Měli jsme ale štěstí a další stoupání bylo odměněno otevřenou rozhlednou Salaš s parádním výhledem na vznášející se balóny a krajinu. Poté jsme se rozdělili na hladové a syté a podle toho zvolili cestu zpět na penzion, kde už touto dobou nevařili, škoda. Já byla hladová a tímto zdržením jsem viděla nádherný západ. Na penzionu jsme se sešli všichni unavení, ale v dobré náladě, že jsme to zvládli a s heslem dne: když můžeš, tak se najez, protože další hospoda může být zavřená.
Ve čtvrtek na nás přišla menší krize a nějak jsme se nemohli pohnout z Velehradu, kde jsme obdivovali poutní klášterní areál a nemohli se dohodnout, zda projít skanzen či nikoliv, až udeřilo poledne a my museli šlápnout pořádně do pedálů, abychom stihli naplánovanou nejdelší trasu týdne. Vystoupali jsme na rozhlednu Modrou, tyčící se nad vinicemi, k replice dřevěného větrného mlýna Jalubí, který se původně jmenoval Smolkův větřák – jak poetické. Projeli jsme Kudlovickou vinařskou uličku tvořenou starými vinnými sklepy ke skalnímu útvaru Budačina (zdejší kraj hýří pískovcovými skalami, na jedné z nich jsme chvíli pozorovali dvojici horolezců), projeli jsme Pohádkovým lesem s různými postavičkami, unaveni ještě někteří vyjeli na vyhlídku Šárka s dalekohledem a pokochali se výhledem do kraje a stejně tak krásnými výhledy přes Napajedla a Velkou Javořinu, s pasoucími se koňmi na dalším vyhlídkovém místě, na Žlutavě a další vyhlídkou (jeli jsme po NS po Žlutavských vyhlídkách) a klesali dolů, abychom projeli Baťův plavební kanál s vyhlídkovou plošinou, do Starého Města u U.Hr. kolem památníku Velké Moravy a přes Velehrad a Tupesy (s otevřenou hospodou – aleluja opět hladoví) domů do penzionu. Tma nám už šlapala na paty, ale stálo to zato. Mimo jiné jsme se seznámili s členem místní kapely, která nebude chybět na sobotním guláš festu v našem penzionu, bohužel už bez nás, neboť v pátek frčíme domů.
V pátek po snídani a sbalení věcí jsme se rozdělili na skupinky podle zvoleného odjezdu – naše jela v rychlém tempu do Břeclavi po vlastní ose. Projeli jsme Břestek, Buchlovice, Tučapy, navštívili rozhlednu Floriánku, Ořechov, po Moravské vinné cyklostezce, po poli, lesem, loukou, zkrátka cestou necestou, vším možným terénem (můj velký dík patří klukům protože se mi utrhly v tom terénu tašky na kolo a oni mi vezli každý půl tašky na svých kolech až na vlak a pak ještě víno od vinařů z Těšických búd a burčák z Hrušky – malebné to vísky). Zpoždění vlaku nás nerozhodilo i když mnozí museli 2.den do práce. Ve vlaku bylo veselo, nejen díky burčáku a cesta uběhla rychle.
Mám tolik zážitků a i když mě nohy bolí ještě teď, 3 dny po příjezdu, těším se na příště. Děkuji vám všem parťákům a parťačkám a Petrovi za skvělou přípravu tras ,technické zázemí, schopnost cokoliv opravit a dostat nás odkudkoliv kamkoliv
Alex Poláčková
| Většinou první nebo druhý pátek v měsíci, začátek vždy v 8.30 hod. |
|---|
|
|
|
Říjen - 10.10.2025 |
|
Listopad - 14.11.2025 + konference - termín bude upřesněn |
|
Prosinec - 12.12.2025 Vršovice |
Český autor psychologických próz vás v knize „Dům bez pána“ zavede do tichého českého maloměsta ve 30. letech, kde se rodinné tajemství prolínají s temnou dobou. Autor do svých knih zapojuje svoje židovské vyznání a svědectví ze života chasidů.
Kniha „Dům bez pána“ vás seznámí s židovskou rodinou, která se shromažďuje v rodném domě kvůli jeho prodeji - a odhaluje své nejskrytější rány. Nejstarší ze sourozenců žije zde se svou ženou a dětmi, s nimi i sestra a teta, zatímco z Prahy přijíždí hlavní hrdina ztracený ve svém životě a z Radechové nejmladší bratr s tíhou osobních problémů. Během setkání si celá rodina postupně odhalují své bolesti – od osamělosti po stopy antisemitismu, které se vynořují jako stíny.
Pokud vás láká nahlédnout do duší lidí v době chaosu nebo pochopit sílu rodiny v nejtěžších chvílích, tahle kniha je pro vás. Nechte se tedy pozvat na cestu do Stárkova, která vás donutí přemýšlet o vlastním domově
Stieg Larsson vám v druhém dílu „Dívka, která si hrála s ohněm“ odkryje minulý a současný život hlavní hrdinky Lisbeth Salander. Zavede vás do napínavého pokračování trilogie Millenium, kde se Lisbeth ocitla v centru obvinění z trojnásobné vraždy, zatímco Mikael Blomkvist bojuje o její ospravedlnění. Příběh vás strhne první stránkou – od temných ulic Stockholmu přes temné podsvětí korupce a obchodování s bílým masem.
Larsson píše s takovou intenzitou, že se od knihy nemůžete odtrhnout. Přesto jsem se nejednou při čtení zastavila a obdivovala, jak Lisbeth dokáže překonat svou traumatickou minulost a postavit se svému osudu.
Dívka, která si hrála s ohněm“ je příběh, který vás pohltí, pokud máte rádi napětí spojené s hlubokým pohledem na lidskou odolnost. Ponořte se do pokračování této ohnivé ságy – a připravte se na emoce, které vás budou spalovat ještě dlouho poté, co odložíte knihu.
Představte si moře plné tajemství, kde vás čeká nejen poklad, ale i přátelství, které překoná všechno. Autor Eiičiro Oda vás v manze „One Piece“ , která má v originále cca 112 dílů, zavede na nezapomenutelnou plavbu s pirátem Monkey D. Luffym, jehož snem je najít legendární poklad One Piece a stát se králem pirátů.
Manga komiks, je japonský styl kreslených příběhů čtených zprava doleva, nabízí unikátní vizuální zážitek plný dynamických ilustrací a hlubokých emocí.
Příběh vás pohltí od první chvíle, od veselých momentů Slaměných klobouků až po chvíle, kdy Luffy riskuje vše pro své přátelé.
Uchvátilo mě, jak Oda ve „One Piece“ buduje svět plný různých kultur a postav, kde každý má svůj důvod bojovat. Pokud máte rádi dobrodružství spojené s hlubokým přátelským poutem. Ponořte se do tohoto mořského eposu.
verze Zpravodaje pro tisk (formát pdf)
naleznete zde