Základní organizace Odborového sdružení železničářů stanice PRAHA VRŠOVICE Vám přináší
Pražce si pamatují. Každý spoj, každé loučení na peróně, každý pohled z okna do ubíhající krajiny, kde se stíny stromů mísí s hvězdami. Šepot pražců je právě o tom: o cestách, stanicích, o příbězích, ale i o lidech.
V tomto prvním čísle vás zavedu na jižní část Bulharska, do horských průsmyků a divokých kaňonů, kde se čas zastavil. Kde příroda má stále větší moc než lidstvo a průmysl. Ponechte proto hodinky či spěch doma – tam, kam vás zavedu, to nemá žádný význam.
Hle, výpravčí už přichází s výpravkou. Nastupujeme. Pokud nechceme zůstat v poslední stanici, vydejme se raději – ze stanice Dobrinishte (843 m.n.m.). A nechme trať z roku 1945, aby nás tiše vedla zpět.
Před námi je 125 kilometrů úzkorozchodky – jen 760 milimetrů mezi kolejnicemi. Trať se vine s maximálním sklonem 32 promile a proplétá s desítkami tunelů a její ostré oblouky jako by tančily s krajinou. Dřevěné vagóny voní starým lakem a uhlím, lokomotiva bručí potichu, jako by se bála probudit hory.
Cesta začíná mírným stoupáním do stanice Bansko (900 m.n.m.). Krásnou starou vodárnu s gránem, kde dříve parní lokomotivy nabíraly vodu, dnes už jen tiše míjíme. Parní lokomotivy se tu však dlouho neohřály, už od 40. let je začaly nahrazovat německé dieselové lokomotivy s parním topením z továrny Henschel. Přesto v té chvílí, když projíždíme kolem, jako by se na okamžik zastavil čas.
Pomalu, s maximální rychlostí sotva 50 kilometrů v hodině, proplétáme se Bulharskou krajinou. Okna jsou pootevřená, dovnitř proudí chladný horský vzduch a my posloucháme tichý šepot pražců, který vypráví místní pohádky a staré příběhy hor.
Postupně se blížíme k prvnímu křižování ve stanici Jakoruda (897 m.n.m.), kde čekáme na dieselovou lokomotivu s pěti vozy, po jejíchž příjezdu můžeme pokračovat dál ke stanici Cerna Mesta (989 m.n.m.). Právě tady vlak opisuje nádherný oblouk. Lemují ho staré domy a kouzelná modrá mešita s krásnou věžičkou, která s červenou lokomotivou kontrastuje – jako by celý výjev namaloval někdo s láskou k detailu.
Odtud se trať zvedá vstříc stanici Avramovo (1267 m.n.m.), nejvýše položená železniční stanice na Balkáně. Z dálky už vidíme mechanické vjezdové návěstidlo a vedle něj zelenou budku s červenou střížkou, kde postává výhybkář. A poté nám to dojde – ano, konečně jsme dorazili na střechu hor.
Když se podíváme z okna, dech se nám zatají. Ten výhled je úchvatný. Za těch několik hodin pomalé jízdy to rozhodně stálo.
Vlakvedoucí vystupuje a začíná zkoušku brzdy. Teprve teď si naplno uvědomujeme ten tisícimetrový výškovy rozdíl mezi Avramovem a konečnou stanici Septemvri. Před námi už zbývá jen strmé klesání zpět do údolí.
Mysleli jsme si, že to nejkrásnější už máme za sebou, ale po sedmnácti minutách jízdy a několika tunelech se vlak najednou zastaví uprostřed ničeho. Vykoukne malá, téměř zapomenutá zastávka Stoyan Mitov. Stojí tam jen prostá ale zato kouzelná budova mezi dvěma tunely, obklopená stromy a tichem. V ten moment jsem tam jen já, les a ticho. Právě tady je šepot pražců nejsilnější.
Musím se vrátit do reality a vydat se s vámi na strmé klesání ke stanici Dolené (555 m.n.m.). Za ní se otevírá ten nejdivočejší kaňon. Vedle trati teče divoká řeka, od které vane takový chlad, že nám během chvíle jde pára od úst. Tady příroda ukazuje svou suverénní a drsnou krásu.
Ještě jedna krátká zastávka ve Varvara (281 m.n.m.), odkud dříve vedla odbočka směrem na Pazardžik. Dnes z ní zůstal jen starý železniční viadukt jako tichý svědek minulosti.
A nakonec přijíždíme do Septemvri (238 m.n.m.) - cílové stanice, ležící na trati která spojuje Sofii s Plovdivem. Vystoupíte a vejdete do podchodu. Najednou vás něžně přenese zpět do dnešní doby – do světa spěchu, elektřiny a hluku. Kde příroda nemá takovou moc, jakou mají lidé.
Přesto ve vzpomínkách vám zůstane vzdálené pískání lokomotivy, šum větru v korunách stromů a ten jemný šepot pražců pod nohama.
Nejkrásnější cesty nejsou ty nejrychlejší.
Jsou ty, které vám dovolí se zastavit,
nadechnout se a zaposlouchat se do ticha přírody.
Helena Vágnerová
|
Pravidelná jarní schůze Klubu seniorů proběhla v úterý 17. března 2026 v restauraci U Perónu v Praze na Smíchově za účasti 15 členů a jednoho hosta. Tím hostem byl předseda ZO OSŽ Petr Skrečka, který seznámil přítomné s novinkami a zodpověděl dotazy. Byl navržen plán akcí na letošní rok s tím, že na letním setkání budou sděleny bližší informace. Z návrhů, kde se budeme scházet, vyšla vítězně restaurace U Perónu proti smíchovskému nádraží. V této restauraci proběhne v úterý 16.června 2026 letní schůze klubu. Salónek je zajištěn a rezervace zaplacena. zapsal Jaroslav Tetiva a foto dodala Vlasta Šulcová
|
|---|
Vítám naše čtenáře u nové rubriky s názvem Putování po tratích v Česku, kde se zaměříme na historii a současnost jednotlivých tratí a tipy na výlety v okolí. Přemýšlel jsem jakým způsobem příspěvky zpracovávat a nejspravedlivější mi systém mi připadá postupně psát o tratích dle číselného označení v jízdním řádu pro veřejnost. První díl bude o trati s označením 010 Česká Třebová – Kolín.
Dle úředního povolení trať číslo 540 (dle interního označení SŽ část trati 501 Praha Libeň – Česká Třebová), provozovatel a vlastník dráhy je Správa železnic s.o.. Jde o celostátní dráhu, která je součásti 1. a 3. tranzitního koridoru. Traťové zabezpečovací zařízení je obousměrný tříznaký automatický blok a ETCS, řízeno dálkově z CDP Praha mimo Českou Třebovou, 14 stanic, 15 zastávek, délka 102 km, traťové zatížení D4, normativ nákladních vlaků 650 metrů, maximální traťová rychlost 160 km/h, průměrné denní zatížení cca 330 vlaků. Tolik současných faktů.
Trať byla postavena v roce 1845 jako součást Severní státní dráhy, aby propojila Prahu s Olomoucí a spojila Prahu s Vídní. Osobní přeprava na trati byla zahájena oficiálně 1. září 1845 a nákladní přeprava 1. října 1845. Trať byla postavena jako jednokolejná, ale postupně se čím dál tím zvětšujícím provozem byla již v 19. století postupně přidána druhá traťová kolej. 7. listopadu 1957 projel první elektrický vlak z Prahy do České Třebové, ale byl to spíše politický úkol, aby se vše stihlo k výročí VŘSR a běžný elektrický provoz začal až o rok později. V současné době veden elektrický provoz ve stejnosměrné trakce o napětí 3 000 V. Do úplné modernizace zbývá úsek Choceň – Ústí nad Orlicí, kde má přeložena trať do nové polohy a mají být vybudovány tunely Hemže a Oucmanice a stanice Brandýs nad Orlicí bude přeložena. Uvažuje se o zvýšení traťové rychlosti na 200 km/h v úseku Uhersko – Choceň.
Na trati jsou vedeny pravidelně všechny kategorie vlaků osobní i nákladní dopravy a patří mezi nejzatíženější úseky v Česku. Pravidelné dálkové spoje provozují dopravci České dráhy, Leo Express a Regiojet a regionální spoje České dráhy.
Kolín je městem královským a první zmínku o něm můžeme dohledat už z roku 1261. Jeho historie je velmi bohatá, což dokládá i řada zajímavých historických a kulturních památek. Městská památková rezervace návštěvníkům nabízí soubor architektonických památek. Dominantou města je chrám sv. Bartoloměje, na jehož budování se podílel známý architekt Petr Parléř. Dále židovské ghetto se synagogou a židovským hřbitovem, zámek Kolín.
Týnec nad Labem. V roce 2003 bylo centrum města vyhlášeno památkovou zónou. Mariánské sousoší z roku 1786, hřbitovní kostel blahoslavené Panny Marie Sedmibolestné z roku 1786, kostel Stětí sv. Jana Křtitele, tvrz zvaná Hrad, hrobka generála Melase, radnice z roku 1782, pravěké hradiště Kolo, muzeum Pernerů a Týnce nad Labem.
Dobříkov u Chocně mezi hlavní zajímavosti patří historická dřevěná cerkev sv. Mikuláše z Podkarpatské Rusi původně postavena ve Velké Kopani na Podkarpatské Rusi a v roce 1930 byl převezen do Dobříkova, tvrziště Na Valech z 15. století, Klofáčova vila (majitelem byl Václav Klofáč dlouholetý ministr národní obrany za 1. republiky) a malebné roubené chalupy v okolí.
Brandýse nad Orlicí je historické město, ležící na řece Tiché Orlici. První zmínky pocházejí z 13. století a město se stalo významným centrem, zejména v období předbělohorském, kdy zde působila Jednota bratrská a dokonce se zde krátce zdržel Jan Amos Komenský. Historické jádro je od roku 1995 městskou památkovou zónou a v zámeckém areálu se dochovaly pozůstatky stavby ze 16. století. Město bylo ve své historii majetkem významných rodů jako páni z Pernštejna a Žerotíni. Je možné též navštívit barokní kostel Nanebevstoupení Páně, na náměstí stojí secesní radnice s pamětní síní Jana Amose Komenského, minizoo a přírodní bludiště . Nad městem stojí gotický hrad z 13. století, který se proměnil ve zříceninu.
Přírodní údolí s přírodním parkem Orlice mezi Brandýsem nad Orlicí a Ústím nad Orlicí. Ideální cesta podél trati a řeky Tiché Orlice pro cyklovýlet i pěší turistiku.
Samozřejmě jste si všimli, že v naších tipech nejsou větší města jako Pardubice či Česká Třebová, ale o těch až dílech o tratích, které do těchto měst taky zaúsťují.
František Vaněk
|
|
verze Zpravodaje pro tisk (formát pdf)
naleznete zde