www.railian.com


Rakouský zákon o místních drahách - budování lokálek (1880)

   Zhruba do roku 1880 byly hlavní tratě dobudovány, přesto ale zůstávaly celé oblasti, hlavně méně průmyslově vyspělé, bez železniční dopravy. Nebyl zájem ze strany soukromého kapitálu, protože tyto tratě jsou prakticky vždy ztrátové. V dobách finančních krizí bývají jako první ohroženy zrušením (poznámka - jsou ohroženy i dnes). O výstavbu těchto tratí měl však zájem stát, samospráva a obce. Bylo však třeba oproti hlavním tratím slevit v technických normách, aby byla stavba těchto drah levnější a dále bylo třeba přilákat zájemce zajímavými finančními pobídkami.

   Nejprve se projednávaly stavební a finanční úlevy extra pro každou plánovanou dráhu. Zjednodušení přišlo v roce 1880, kdy vyšel zákon o místních drahách - O poskytování výhod místním dráhám - ten nastavil jednotná pravidla pro stavby lokálek. Inspiroval se ve francouzském zákoně o lokálních drahách z roku 1865 (d´interet local), prvního tohoto druhu v Evropě. Obdobné zákony vznikly i v sousedním Prusku a Sasku.
   Rakouský zákon poskytoval úlevy při stavbě (např.: nižší traťová rychlost rychlost, lehčí kolejnice, slabší pražce, menší poloměry oblouků a větší sklony) a osvobození od placení daní na 30 let. Místní dráhy se budovaly většinou jako krátké odbočky z hlavních tratí. Většina vlastníků místních drah nechala železniční provoz zajišťovat buď některou velkou železniční firmou, nebo státní dráhy.

Později také jednotlivé země Předlitavska vydávaly své zákony o podpoře místním drahám. V roce 1892 vyšel český zemský zákon (zákon č.8), který podporoval stavbu tratí v nerozvinutých oblastech. Ten poskytoval možnost podpory místním drahám ze zemského rozpočtu. Podobné zákony vyšly roku 1895 na Moravě (zákon č.54) a ve Slezsku (zákon č.45).

   Zjednodušeně - z finančního hlediska - tedy existovaly tři kategorie místních drah:
1) tratě se státní zárukou (např. trať Benešov - Vlašim),
2) tratě se zemskou zárukou (např. Louny - Postoloprty)
3) tratě bez záruk (např. Lipno - Rybník).

   Z hlediska, kdo stavěl místní dráhy - existovaly také tři kategorie:
1) již existující velké firmy, které budovaly místní dráhy jako přívodní tratě na své sítě,
2) firmy vzniklé speciálně za účelem výstavby lokálek -


      již v roce 1880 vznikla Rakouská společnost místních drah (německy Österreichische Lokaleisenbahn-gesellschaft - ÖLEG)

  Zakladateli firmy byli inženýři Schwind a Böhm a stavební podnikatelé Schön a Wessely (ti ale později z podniku vystoupili). Strategií firmy byla výstavba soběstačných lokálek, proto podél nich budovali komerční zázemí (sklady, kamenolomy, cihelny apod.)

ÖLEG vybudovala na našem území tyto lokálky:
Časlav - Žleby (1881),
Skovice - Vrdy-Bučice (1881),
Pečky - Zásmuky, Bošice - Kouřim, Bošice - Svojšice (1881),
Smidary - Vysoké Veselí (1881),
Chodov - Nová Role (1881),
Žleby - Třemošnice (1882),
Královec - Žacléř (1882),
Čáslav - Močovice (1882),
Olomouc - Čelechovice na Hané (1883),
Uherské Hradiště - Uherský Brod (1883),
Česká Lípa - Mimoň (1883)
Hranice na Moravě - Vsetín (1884),
Aš - Hranice v Čechách - Adorf (v Sasku) (1885),
Hanušovice - Jeseník - pruský Ziegenhals (dnes polské Glucholazy) (1888),
České Budějovice - Černý Kříž (1892).

Lokálky vystavěné Rakouskou společností místních drah:
(zdroj)



















      a v roce 1881 společnost České obchodní dráhy (německy k.k. privilegierten Böhmischen Commercialbahnen - BCB),

   Firmu založili stavební podnikatelé Jan Muzika a Karl Schnabel, kteří již měli se stavbami železnic bohaté zkušenosti. Akcie firmy prodávali přednostně malým zemědělcům a obcím. Podnikatelským záměrem firmy bylo vybudovat síť alternativních tras, které by konkurovaly hlavním tratím velkých firem. A právě velká firma Společnost státních drah - StEG, která v tratích BCB vyděla konkurenci, akcie od vlastníků vykupovala. Roku 1882 došlo k náhlému úmrtí Jana Muziky. Koncem roku 1882 již měla firma StEG dostatečný počet akcií a firmu BCB prakticky kontrolovala, i když existovala nadále formálně samostatně.

BCB vybudovala tyto tratě:

Veleliby - Křinec - Kopidlno - Jičín (1881),
Křinec - Dymokury (1881)
Vysoké Veselí - Smidary (1881),
Nusle - Modřany (1882),
Kopidlno - Libáň (1882),
Dymokury - Městec Králové (1882),
Sadová - Smiřice (1882),
Ostroměř - Sadová - Hradec Králové (1882),
Nezvěstice - Mirošov (1882),
Brandýs - Mochov (1882),
Libáň - Dětenice - Dobrovice (1883),
Dětenice - Bakov (1883),
Mirošov - Rokycany (1883).

Lokálky vystavěné Českými obchodními dráhami:
(zdroj)





















3) a pak soukromí zájemci (podnikatelé, správní úřady).