www.railian.com


Reformy železnic některých evropských států

Britská reforma 1963-1968 (tzv.Beechingova reforma)

   Britskou vládu znepokojovalo, že státní British Railways dlouhodobě nemůže dosáhnout vyrovnaného rozpočtu. Ředitel společnosti Richard Beeching vypracoval radikální plán na řešení problémů britských železnic. V letech 1963 až 1968 podle tohoto plánu prošla britská železniční síť zeštíhlovací kůrou. Délka sítě klesla ze 76 513 km na 54 697 km, počet nákladních vozů klesl z 862 000 na 437 000, počet osobních vozů klesl ze 33 821 na 19 540, počet zaměstnanců klesl ze 476 545 na 296 274. Nicméně po řadě let se ukázalo, že navzdory rozsáhlým škrtům hospodářský deficit zůstává.


video YOU TUBE
Ředitel Britských železnic Richard Beeching vysvětluje reformu
1.díl



video YOU TUBE
Ředitel Britských železnic Richard Beeching vysvětluje reformu
2.díl



video YOU TUBE
Ředitel Britských železnic Richard Beeching vysvětluje reformu
3.díl



video YOU TUBE
Opuštěná nádraží
důsledek Beechingovi reformy





Pokles délky kolejí britských železnic mezi lety 1900 a 1998
(je vidět rapidní pokles v letech uskutečňování Beechingovi reformy)
(zdroj)











Německé návrhy reforem 1968, 1975

   V Západním Německu předpokládal tzv.Leberův plán v roce 1968 uzavření 5 000 km místních tratí. Dále šlo např. o zákaz přepravy uhlí a oceli po silnici, aby se zvýšil objem železniční nákladní dopravy. Proti rušení tratí se postavily místní vlády, proti omezení přepravy po silnici silniční dopravci, což plán zastavilo.

   V roce 1975 německé DB navrhly vládě, aby se omezil provoz jen na její základní síť, na níž se ovšem odehrává 90% veškeré dopravy. Vláda se ovšem přiklonila k názoru, že sociální úloha železnice je důležitější a návrh byl zamítnut.

Švédská reformy 1988, 2001 (jedna z inspirací pro reformy Evropské komise)

   Švédsko se vyvinulo z jedné nejzaostalejších zemí Evropy (na konci 19.století) až po stát, který v šedesátých létech 20.století svou ekonomikou převišoval téměř všechny ostatní země světa. Pod dlouholetou nepřetržitou vládou sociálně demokratické vlády vytvořilo specifickou sociálně orientovanou hospodářskou politiku (tzv. švédský model). Ale blahobyt skončil koncem osmdesátých let 20. století, kdy se Švédsko ocitlo ve velmi hluboké ekonomické krizi. Ta byla důvodem odstartování mnoha reforem v celém hospodářství, tedy i na železnici. V roce 1988 došlo k rozdělení národního dopravce Statens Järnvägar (SJ) na společnost provozující dopravu - SJ a Banverket, státní agenturu, zajišťující správu železniční infrastruktury a výběr poplatků za použití železniční dopravní cesty. Další reforma proběhla v roce 2001, kdy se SJ dále rozdělila na společnost provozující osobní dopravu - opět SJ a státní společnost provozující nákladní dopravu - Green Cargo.

Britská reforma 1994 - 1997 (další inspirace pro Evropskou komisi)

   Britské železnice si v šedesátých a sedmdesátých letech vedly se střídavými úspěchy, nicméně efektivita železničního systému vytrvale klesala. Britská politická reprezentace viděla řešení v privatizaci železnic. Vlastnictví infrastruktury přešlo v roce 1994 na seskupení firem Railtrack. Časem se ukázalo, že převod infrastruktury do soukromých rukou bylo chybou, jehož náprava stála britské daňové poplatníky nemalé peníze. Akcie firmy Railtrack vykoupil stát, firma tímto zanikla a správcem železniční infrastruktury se stala státní firma Network Rail. O úspěšnosti reformy hovoří např. to, že železniční nákladní doprava vzrostla od poloviny devadesátých let ve Velké Británii do roku 2006 o 70 procent.