www.railian.com


Uhelné železnice (od r.1855)



   Koncem padesátých let, v důsledku postupující industrializace rostla ohromně poptávka po levném zdroji energie - po uhlí. Silnice nedokázaly tuto poptávku zvládnou, začaly tedy vznikat železniční tratě, které spojovaly uhelné pánve s místy spotřeby - velkými městy a průmyslovými centry, a to buď přímo, nebo napojením na další tratě. Zhruba v deseti letech - od r.1855 do r. 1865 vznikly nejdůležitější uhelné dráhy na našem území. Byly to nejziskovější železnice.



Typicky uhelné železnice

   (Výhradní privilegovaná) Buštěhradská dráha (německý oficiální název: ausschliessend privilegierte Buschtěhrader Eisenbahn - B.E.B.)
"uhlí pro Prahu"

Roku 1852 dostal hrabě Fürstenberk předběžné povolení ke stavbě železnice z Kladna a v roce 1853 vznikla akciová společnost Buštěhradská dráha, jejímž cílem bylo spojit kladenskou uhelnou těžební pánev s místy odbytu železnicí. Definitivní koncese byla udělena císařem Františkem Josefem I. roku 1855.

Společnost vybudovala jako první trať železnici Kladno - Kralupy (29 km) v roce 1855. V Kralupech se trať napojila na síť Rakouské společnosti státní dráhy (Praha - Drážďany). Společnost později (1863) získala koncesi k přebudování koněspřežné dráhy Praha - Lány (a to v úseku Kladno - Praha (Bruska - dnes Dejvice)) na parostrojní a jejímu prodloužení ve směru do Prahy - do Buben. Tím získala přímé spojení z Kladna do Prahy.
Roku 1868 dostala BEB koncesi na stavbu železnice Praha Smíchov - Chomutov - saská hranice (Annaberg) a Chomutov - Karlovy Vary - Cheb. Do Chebu dorazila BEB roku 1870. V létech 1870 až 1872 vybudovala zajímavou trať z Prahy Smíchova do Hostivic, které se pro její značné výškové převýšení dodnes přezdívá "pražský Semmering". Tratě BEB dosáhly v roce 1891 délky 495 km.

Největší rozsah Buštěhradské dráhy
(zdroj)














   Brněnsko - Rosická dráha (německý oficiální název:k.k. privilegierte Brünn-Rossitzer Eisenbahnunternehmung - BRE)
"uhlí pro Brno"

V roce 1851 došlo k založení akciové společnosti za účelem dopravy uhlí z rosicko - oslavanského uhelného revíru do nedalekého města Brna po železnici. V roce 1852 dostala předběžný souhlas ke stavbě železnice a roku 1855 definitivní koncesi od císaře Františka Josefa I.

A v roce 1856 byla vybudována trať Rosice u Brna - Brno, dlouhá 22 km. Společnost v roce 1879 odkoupila Rakouská společnost státní dráhy (ale již od roku 1870 si ji pronajala), která její část Brno - Střelice využila jako součást vlastní trati z Brna do Vídně (aby obešla konkurenční Severní dráhu císaře Ferdinanda) a spojila tak své trati na sever a na jih od Vídně.

Brněnsko - Rosická dráha (červeně)
zeleně - tratě pozdější majitelky BRE, společnosti Rakouské společnosti státní dráhy (StEG)
modře - tratě společnosti Severní dráhy císaře Ferdinanda, konkurentky StEG

















   Ústecko - Teplická dráha (německý oficiální název: k.k. privilegierte Aussig-Teplitzer Eisenbahn - A.T.E.)
"uhlí pro německé státy, ležící na Labi"

Zatímco místem hlavní spotřeby uhlí z kladenské pánve byla Praha, z rosicko-oslavanské pánve Brno, majitelé podkrušnohorského revíru zamýšleli uhlí vyvážet do Německa.

Roku 1856 byla udělena koncese a téhož roku vznikla akciová společnost.

V roce 1858 se napojila Ústecko - Teplická dráha (18 km) na trať Rakouské společnosti státních drah (Praha - Drážďany) v Ústí nad Labem, čímž došlo k napojení na labský přístav a možnost exportu uhlí po vodě. (V roce 1870 se trať ATE protáhla do Chomutova.)
Zajímavé je, že ATE, aby nemusela odvádět daně ze zisku státu, ukládala postupně peníze do stavby velmi dlouhé (143 km) lokálky, Řetenice - Lovosice - Liberec. (Na ní získala koncesi v r.1896, v roce 1900 dobudováno).

Největší rozsah Ústecko - Teplické dráhy
(trati označené šedou barvou nevlastnila, ale provozovala tam po určitou dobu dopravu)
(zdroj)














Pozdější (zároveň konkurenční a méně úspěšné) uhelné železnice

   Duchcovsko-Podmokelská dráha (německý oficiální název: k.k. privilegierte Dux-Bodenbacher Eisenbahn-Gesellschaft - DBE)
"konkurence Ústecko - teplické"

Provozovala dopravu na trati mezi dnešním Děčínem (dříve Podmokly), Duchcovem a Chomutovem. Firma vznikla jako konkurenční podnik vůči Ústecko-teplické dráze (ATE).

Nově založená společnost získala koncesi v roce 1869 pro úsek z Duchcova do Podmokel, kde měla trať napojení na labský přístav, kam směřovala většina zátěže uhlí.

Tato část byla uvedena do provozu v roce 1871, o rok později pak zbývající část z Duchcova přes Litvínov do Chomutova. V roce 1892 byla společně s Pražsko - Duchcovskou dráhou postátněna.

Plán Duchcovsko - Podmokelské dráhy
(zdroj)













   Pražsko-Duchcovská dráha (německý oficiální název: k. k. privilegierte Prag-Duxer Eisenbahn - PDE)
"konkurence Rakouské společnosti státní dráhy (uhlí ve směru do Prahy ze severu Čech)"

Směr tratě naplánoval stát, který chtěl za podpory veřejnosti oslabit vliv všeobecně neoblíbené Společnosti státní dráhy na dodávky severočeského uhlí do Prahy. Ta totiž v této době měla monopol na dodávky jak severočeského, tak kladenského uhlí, které se muselo od Ústecko-teplické i Buštěhradské dráhy dopravovat do Prahy po kolejích Společnosti státní dráhy. Výsledkem bylo, že v Praze bylo uhlí dražší než např. v Berlíně nebo Vídni, ačkoliv tato města byla od uhelných dolů mnohem více vzdálená.

Koncese byla vydána v roce 1870. O rok později - 1871 akciová společnost.

Společnost podnikala čistě ve své vlastní režii, finančně zajištěna i od Anglo-rakouské banky. V době právě probíhající konjunktury akcionáři nepředpokládali žádné větší problémy. Na Smíchově měla PDE společné nádraží s Českou západní dráhou a Buštěhradskou dráhou. Výstavba probíhala rychlým tempem, v roce 1874 byly všechny úseky v koncesi uvedených tratí v provozu. Do Duchcova však koleje PDE dorazily za naprostého finančního vyčerpání společnosti. V následujících letech vybudovala PDE také Moldavskou horskou dráhu na hřeben Krušných hor a krátkou trať ze Zlonic do Kmetiněvsi. Společnost si právě od Moldavské trati slibovala podstatné navýšení příjmů, jelikož tudy chtěla exportovat uhlí do německého Saska.
Dráha nebyla příliš komerčně úspěšná a v roce 1884 se proto spojila s Duchcovsko - podmokelskou dráhou (DBE). Roku 1892 byla postátněna.


Plán Pražsko - Duchcovské dráhy
(zdroj)